Hončova Hůrka - křídový submarinní vulkan

    Hončova hůrka je jednou z nejvýznamnějších mineralogických lokalit v moravské části Západních Karpat. Sběr minerálů na tomto návrší, tvořeném tělesem hydrotermálně alterovaného pikritu, probíhá už více než 150 let. Pacák (1926) odkazuje na práci L. Hoheneggera, která vyšla již roku 1861, jako na první, v dostupné literatuře dohledatelný, zdroj, který se zmiňuje o Hončově hůrce. Od této doby vznikla řada vědeckých i populárně naučných publikací, které se zabývají zdejšími minerály. Primárním účelem této práce je shrnutí do této chvíle existujících poznatků o Hončově hůrce. Je zde popsáno přes 30 minerálů (Kudělásková a kol. 1990, 1993, Urubek 2009, Dolníček a kol. 2010, Mrázek a Rejl 2010, Kropáč a kol. 2013, 2015, Kropáč 2014, Jirásek a kol. 2017).

Geologie a mineralogie

   Na Hončově hůrce pronikají skrze sedimenty hradišťského souvrství ve formě žil a výlevů pyroklastických horniny těšínitové asociace (porfyrické a mandlovcové pikrity). Makroskopicky se jedná o páskovanou, laminovanou horninu šedé až šedočerné barvy s kontaktní zónou mocnou 0,2-0,5 m. Kontaktní hornina má charakter karbonátického rohovce. Ze sedimentů je přítomen jílovec a prachovec. Z mineralogického hlediska je tato lokalita velmi pestrá. Dřívější údaje o popisu cca 30 minerálů, byly v současnosti revidovány. V současné době lze na lokalitě nálézt cca 16 druhů minerálů. Nejhojněji je zastoupen chalcedon, dále je přítomen křemen a jeho variety křišťál, vzácněji také ametyst, záhněda. Z karbonátů kalcit, siderit, magnezit a  vláknitý dolomit. Na lokalitě se také vyskytují několik druhů zeolitů. Harmotom, Ba-, Ca- heulandit, Mg - ferrierit, Ca - klinoptilolit. Dříve popisovaný K - klinoptilolit byl v současnosti přeurčen na skupinu klinoptilolit-heulandit.

Zdroje: 

Hohenegger, L. 1861. Die geognostischen Verhältnisse der Nodkarpathen in Schlesien und den angrenzenden Teilen von Mähren und Galizien, als Erläuterung zu der Geognostischen Karte der Nordkarpathen (nit Karte), Gotha.

Kropáč K., Dolníček Z., Urubek T., Lehotský T. (2013): Stronciem bohatý aragonit z porfyrického pikritu od Hončovy hůrky u Příbora. - Minerál, 21, 3, 217-219.

Kropáč K., Dolníček Z., Buriánek D., Urubek T., Mašek V. (2015): Carbonate inclusions in Lower Cretaceous picrites from the Hončova hůrka Hill (Czech Republic, Outer Western Carpathians): Evidence for primary magmatic carbonates? - International Journal of Earth science, 104, 1299-1315.

Kudělásková M., Kudělásek V., Matýsek D. (1990): Zeolity v pikritech těšínitové asociace na lokalitě Hončova hůrka u Příbora (severní Morava). - Časopis pro mineralogii a geologii, 35, 3, 317-322.

Kudělásková M., Kudělásek V., Matýsek D. (1993): Chemické a petrologické studium pikritových hornin z Podbeskydské oblasti. - Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské v Ostravě, řada hornicko-geologická, 39, 1, 63-72.

Pacák O. (1926): Sopečné horniny na severním úpatí Bezkyd moravských. - MS, Česká akademie věd a umění, Praha, 228s.

Urubek T. (2009): Hydrotermální mineralizace v západní části Moravskoslezských Beskyd (Vnější Západní Karpaty). - MS, Diplomová práce, Katedra geologie PřF UP Olomouc.

Zepharovich von V. R. (1859): Mineralogisches lexicon für das Kaiserthum Österreich. – Braumüller, 1–627. Wien.