• Zapomenuté slezské dolování stříbra..

Zapomenuté slezské dolování stříbra..

Ani ne hodinu od Ostravy se nachází staré doly na stříbro


Ústí štoly Kajlovec

Nejrozvinutější přípovrchový slezský stříbrný důl byl v 11. a 12. století provozován u Hradce nad Moravicí na vrchu Slepetné. Stříbrný důl z časů Přemyslovce Bořivoje I. nalezneme asi 2,5 km jihovýchodně od Hradce nad Moravicí na zelené nebo žluté turistické značce přicházející od Kalvárie. Důl byl vyhlouben na západním okraji oblého horského hřbetu směřujícího od vrchu Přední kopec (519,2 m n. m.) směrem k údolní obci Kajlovec.
Ranně středověká těžba, jejíž trvání je v období 11. století odhadováno na několik desítek let, byla na Slepetném provozována jako důlní přípovrchová otvírka. Z této doby pochází nepatrná propadlina připomínající příkop. Na jejím dně byly nalezeny zbytky několika úzkých šachtic o rozměrech 1,2 x 1,2 m, které dosahovaly hloubky od 30 do 50 m. Mezi šachticemi se dobývala na žílách ruda, která byla vynášena na povrch po žebřících nebo pomocí rumpálu.

V 15. století, kdy byla založena mincovna v Opavě, těžba na Slepetném znovu pokračovala. Tomuto období technickým provedením odpovídá šest propadlin – starých těžních jam.
Těžní jámy měly vzájemnou důlní návaznost. Podle velikosti odvalů lze usuzovat, že stará důlní díla dosáhla hloubky kolem 25 m. Poté musely být práce zastaveny. Pronikání spodních vod do důlních otvírek bylo nepřekonatelnou technickou překážkou.

O století později, v době hospodářské konjunktury českého státu, se roku 1529 pokoušel o obnovení těžby Kryštof z Gendorfu (1497–1563). Gendorf měl pověst tvrdého a bezohledného podnikatele. Severně od jam nechal razit štolu Kajlovec asi 30 m dlouhou, která měla z podsednutí odvodnit zatopené šachty. Obdobná odvodňovací a dědičná štola, 60 až 80 m dlouhá, byla ražena na západním úbočí kopce Slepetná a měla dosáhnout zdejší žíly ve větší hloubce. Tato štola, pokud měla plnit svůj účel, musela dosáhnout délky asi 400 m. Obě štoly však zůstaly nedokončeny.

Počátek ražby štoly Kajlovec byl proveden velkoryse. Prvních 15 m důlního díla bylo vyraženo v profilu 3 m výšky a 2 m šířky. Razilo se technologií sázením ohněm a dále ručním odsekáváním horniny mlátkem a želízkem.
 

Nalezené části hornického nařadí a industrie

Při postupující ražbě se ale dostavily potíže. Z levého boku začala ve staničení 20 m prosakovat voda. Horníci vyrobili dřevěné podlážky a ražba pokračovala dál ve zmenšeném profilu. Možná z podvědomého strachu z průvalu stařinných vod byl směr štoly mírně vytočen doleva, tak aby do podsednutí zaplavených stařin nedorazila čelba frontálně, ale jen pravým bokem. Kryštof z Gendorfu na hrozbu průvalu zřejmě moc nedbal a pobízel své horníky k rychlému postupu štoly. O této snaze svědčí dodnes patrné výsledky uspěchané práce – chabě opracované a nezarovnané boky štoly. Posledních pár metrů štoly je na pravém boku, včetně čelby, pokryto mokrými vápencovými sintry.
Dílo bylo ustrašeně ukončeno v profilu rovnoramenného lichoběžníku výšky 1,8 m a šířky bez možnosti rozpažení. Horníci skončili ražbu čelby asi metrovým zálomem, ze kterého vyvěrala
tlaková stařinná voda. Strach o život byl větší, než touha po stříbře. Ražba štoly Kajlovec byla ukončena navěky.
 
 

štola Kajlovec
 
Ucelená zpráva o průzkumu důlních děl na Slepetném pochází z druhé poloviny 18. století. Poté, co rakouská monarchie ztratila ve válkách o Slezsko velkou část severních území, musela provést rozsáhlou reorganizaci státní správy a hledat prostředky, jak urychlit rozvoj domácího průmyslu. Největší pozornost se soustředila na málo probádané oblasti opavského Slezska.
V r. 1766 bylo v Opavě zřízeno tzv. mincovní a horní ředitelství, které kutací práce a obnovu dolování řídilo. V r. 1772 byl prohlídkou starých důlních děl a nalezením nových ložisek ve Slezsku
pověřen český báňský odborník Antonín Lemberger. Na Slepetném a v okolí (Hanuše, Jakubčovice, městská část Hradce nad Moravicí, atd.) provedl rozsáhlé kutací práce a jeho horníci
odkryli většinu zaniklých šachet. Zpřístupnili propadlé štoly na úbočích kopce a vykopali v okolí několik rýh, pomocí kterých bylo možné určit polohu zrudněných dolomitických žil s vtroušenými zrnky a žilkami galenitu. Podle zkoušek provedených v r. 1772 obsahovala zkoumaná ruda ze Slepetného na tunu 315 g stříbra a 56 % olova. Ve své zprávě pak Lemberger nejen popsal a zmapoval celé dílo, ale také provedl základní výpočty rentability těžby a navrhl další kroky nutné k její obnově. Klepot kladiv a želízek na Slepetném ale již nikdy nezazněl.
 

Odval štoly Kajlovec