Ludvíkov u Vrbna - Cu mineralizace
Na území moravskoslezské oblasti se svou velikostí vyjímá křemenná žíla u Ludvíkova, která protíná kontakt dvou horninových skupin. Jedná se o blastomylonity kry Orlíku (fylonity, reliktní metagranitoidy) a o horniny spodní části vrbenské skupiny (kvarcity, fylity, bazické metavulkanity), zahrnující spodní a střední devon (Fojt et al. 1988).
Geolog. skica okolí Ludvíkova (upraveno podle Fojt et al. 1988)
Popis žíly u Ludvíkova
Křemenná žíla se směrem SZ – JV a se sklonem k JZ má poměrně kolísavou mocnost. Na některých místech může dosahovat i 8 m, většinou jde ale o mocnost v řádech několika cm. Délka žíly se pohybuje kolem 1 km (Fojt et al. 1988). 
Převládající minerál je bezesporu křemen, který místy obsahuje vtroušené zrudnění Cu (chalkopyrit, malachit). Měďnorudná žíla se tak velmi brzy stala zájmovou oblastí pro těžbu, jejíž začátky sahají do konce 14. století (Fojt et al. 1988). Křemen u Ludvíkova je mléčně bílý a jsou zde patrné sloupcovité krystaly, stejný tvar krystalů je pak možno pozorovat i u křemenné žíly, nacházející se u obce Bílý potok, tedy v těsné blízkosti ludvíkovské žíly. (Kruťa, 1973).
Historie dobývání
Při hledání primárního zdroje Au v rozsypech byly objeveny Cu- rudy vázané na křemenné žíly směru SZ – JV. Ve střední části jsou nad pravým břehem údolí jámy, štoly a zářezy po jejich těžbě. Ta podle založení jednotlivých jam může mít počátek již v 15. stol. Z roku 1613 pochází zmínka o mosazném hamru, konkrétní zprávy o dolování pochází až ze století osmnáctého. Toto dolování bylo ukončeno roku 1772, po vizitaci A. Lemberga.
Posudek horního rady Lembergera vyzněl pro doly nepříznivě a byl příčinou toho, že zdejší práce byly úplně zastaveny, dělníci propuštěni a důlní zásoby odvezeny k tavení do arcibiskupských hutí. Příčinou zastavení těžby bylo to, že hlavní žíla se do hloubky rozmrštila. Celkem bylo při těchto pracích eráru kutáno na Vysoké na šesti místech, především se zřetelem na obsah zlata a mědi a to s negativním výsledkem. U Ludvíkova i jinde na bruntálském panství pokračovaly pak ještě ojedinělé rýžovnické pokusy, ale protože se nevyplácely, erár je též brzy zastavil.
- Nejvýraznějším projevem dolování je důlní pole s výrazným odvalem, pod nímž ústila stará štola. Její ústí již není v terénu patrné, ale v prostoru pod ní se zachoval odval.
- V letech 1845-1875 byl zdejší dolové pole zapůjčeno Řádu německých rytířů pod označením „Kupferzeche“ a v tomto období bylo vytěženo cca 100 tun Cu – rud.
- Revír byl znovu otevřen v letech 1913-1937, v tomto období do roku 1918 bylo vytěženo již jen 10 tun Cu – rud a po krátkém přerušení těžby v poválečných letech mezi roky 1918-1920, v období 1920-1937 zde již probíhají pouze udržovací práce.
- Kromě Cu-rud byl na revíru těžen i křemen a ten se zde dobýval dvěma lomy (Horní a dolní lom).
- Spodní lom přerazil ústí štoly, z níž zbyla jen protáhlá halda a propad jámy had lomovou stěnou.
- Horní lom svým spodní etáží odkryl starou dobývku zaraženou po křemenné žíle.
- Ještě v době novodobého průzkumu v 50. letech 20. stol. Byla v tomto prostoru patrná úklonná šachtice.
- V současnosti jsou spodní lomové etáže kompletně destruované a zasucené a pod lomem je zachována mohutná halda po těžbě křemenné suroviny.
Seznam minerálů popsaných na lokalitě:
Ankerit, Azurit, Brochantit, Chalkozín, Chalkopyrit, Chryzokol, Kuprit, Galenit, Goethit, Křemen, Lepidokrokit, Limonit var. Stilpnosiderit, Malachit, Měď, Psilomelan, Pyrit, Tenorite
Zdroj:
Fojt, B. (1988): Paragenetická studie měďnorudného výskytu Ludvíkov u Vrbna pod Pradědem. – Čas. Slez. Muz. Opava (A), 37, 239-265.
Kruťa, T. (1973): Slezské nerosty a jejich literatura. 1–414. Moravské muzeum v Brně.
Pauliš, P.(2001): Nejzajímavější mineralogická naleziště Moravy a Slezska, Kuttna Kutná Hora str. 89-90.
Večeřa, J. (1999): Etapovitost těžby na lokalitě Ludvíkov. – Rozpravy NTM, č 162. Studie z dějin hornictví 28, NTM, s. 15-23. Praha
https://www.mindat.org/loc-156711.html
Na území moravskoslezské oblasti se svou velikostí vyjímá křemenná žíla u Ludvíkova, která protíná kontakt dvou horninových skupin. Jedná se o blastomylonity kry Orlíku (fylonity, reliktní metagranitoidy) a o horniny spodní části vrbenské skupiny (kvarcity, fylity, bazické metavulkanity), zahrnující spodní a střední devon (Fojt et al. 1988).
Geolog. skica okolí Ludvíkova (upraveno podle Fojt et al. 1988)
Popis žíly u Ludvíkova
Křemenná žíla se směrem SZ – JV a se sklonem k JZ má poměrně kolísavou mocnost. Na některých místech může dosahovat i 8 m, většinou jde ale o mocnost v řádech několika cm. Délka žíly se pohybuje kolem 1 km (Fojt et al. 1988).
Převládající minerál je bezesporu křemen, který místy obsahuje vtroušené zrudnění Cu (chalkopyrit, malachit). Měďnorudná žíla se tak velmi brzy stala zájmovou oblastí pro těžbu, jejíž začátky sahají do konce 14. století (Fojt et al. 1988). Křemen u Ludvíkova je mléčně bílý a jsou zde patrné sloupcovité krystaly, stejný tvar krystalů je pak možno pozorovat i u křemenné žíly, nacházející se u obce Bílý potok, tedy v těsné blízkosti ludvíkovské žíly. (Kruťa, 1973).
Historie dobývání
Při hledání primárního zdroje Au v rozsypech byly objeveny Cu- rudy vázané na křemenné žíly směru SZ – JV. Ve střední části jsou nad pravým břehem údolí jámy, štoly a zářezy po jejich těžbě. Ta podle založení jednotlivých jam může mít počátek již v 15. stol. Z roku 1613 pochází zmínka o mosazném hamru, konkrétní zprávy o dolování pochází až ze století osmnáctého. Toto dolování bylo ukončeno roku 1772, po vizitaci A. Lemberga.
Posudek horního rady Lembergera vyzněl pro doly nepříznivě a byl příčinou toho, že zdejší práce byly úplně zastaveny, dělníci propuštěni a důlní zásoby odvezeny k tavení do arcibiskupských hutí. Příčinou zastavení těžby bylo to, že hlavní žíla se do hloubky rozmrštila. Celkem bylo při těchto pracích eráru kutáno na Vysoké na šesti místech, především se zřetelem na obsah zlata a mědi a to s negativním výsledkem. U Ludvíkova i jinde na bruntálském panství pokračovaly pak ještě ojedinělé rýžovnické pokusy, ale protože se nevyplácely, erár je též brzy zastavil.
- Nejvýraznějším projevem dolování je důlní pole s výrazným odvalem, pod nímž ústila stará štola. Její ústí již není v terénu patrné, ale v prostoru pod ní se zachoval odval.
- V letech 1845-1875 byl zdejší dolové pole zapůjčeno Řádu německých rytířů pod označením „Kupferzeche“ a v tomto období bylo vytěženo cca 100 tun Cu – rud.
- Revír byl znovu otevřen v letech 1913-1937, v tomto období do roku 1918 bylo vytěženo již jen 10 tun Cu – rud a po krátkém přerušení těžby v poválečných letech mezi roky 1918-1920, v období 1920-1937 zde již probíhají pouze udržovací práce.
- Kromě Cu-rud byl na revíru těžen i křemen a ten se zde dobýval dvěma lomy (Horní a dolní lom).
- Spodní lom přerazil ústí štoly, z níž zbyla jen protáhlá halda a propad jámy had lomovou stěnou.
- Horní lom svým spodní etáží odkryl starou dobývku zaraženou po křemenné žíle.
- Ještě v době novodobého průzkumu v 50. letech 20. stol. Byla v tomto prostoru patrná úklonná šachtice.
- V současnosti jsou spodní lomové etáže kompletně destruované a zasucené a pod lomem je zachována mohutná halda po těžbě křemenné suroviny.
Seznam minerálů popsaných na lokalitě:
Ankerit, Azurit, Brochantit, Chalkozín, Chalkopyrit, Chryzokol, Kuprit, Galenit, Goethit, Křemen, Lepidokrokit, Limonit var. Stilpnosiderit, Malachit, Měď, Psilomelan, Pyrit, Tenorite
Zdroj:
Fojt, B. (1988): Paragenetická studie měďnorudného výskytu Ludvíkov u Vrbna pod Pradědem. – Čas. Slez. Muz. Opava (A), 37, 239-265.
Kruťa, T. (1973): Slezské nerosty a jejich literatura. 1–414. Moravské muzeum v Brně.
Pauliš, P.(2001): Nejzajímavější mineralogická naleziště Moravy a Slezska, Kuttna Kutná Hora str. 89-90.
Večeřa, J. (1999): Etapovitost těžby na lokalitě Ludvíkov. – Rozpravy NTM, č 162. Studie z dějin hornictví 28, NTM, s. 15-23. Praha
https://www.mindat.org/loc-156711.html
