Kremnická želízka.....

Je červencové ráno, 05:00 budík mě nemilosrdně vytahuje ze snů, vybavení mám sbalené v autě, někdy je opravdu jednodušší si vše nachystat večer.
Takže mi nic nebrání vyrazit směr Slovensko. Po trase Třinec – Žilina – Martin - Kremnica, provoz téměř nulový,
takže cesta ubíhá bez komplikací Mr.Googl tvrdil, že je to cca 160 km a za dvě hodiny jsem na místě.

Nejdříve jsem si naplánoval prohlídku severní části kremnického revíru u obce Kunešov. Původně se jmenovala Kuneschau a patřila k čistě německé populaci Horního Turce,
taky mě při vjezdu do obce přivítal dvoujazyčný název Kunešov - Kuneschau.

Chtěl jsem prozkoumat oblast jižně a JJV od obce na svazích Mrtvé hory. Podle map se zde měl nacházet systém štol s několika pinkami.
Hned po vstupu do terénu jsem zjistil, že jsem trošku podcenil výšku vegetace, ta mi sahala až ke krku .

 

(Kunešov - Pod Mrtvou horou)

Což v půlce července není až takové překvapení. Po chvíli bloudění v tom to zeleném moři, důkladně zmáčený ranní rosou, s mrakem ovádů a muchniček nad hlavou jsem našel téměř nezřetelný chodníček, z něhož se po přechodu do lesa vyklubal starý báňský chodník. Chvíli jsem ho sledoval a v malé zídce v boku chodníku se mi podařil parádní nález.

Krásný olejový kahanec .

 

To vše cca po 10 minutách na lokalitě. To jsem ještě nevěděl, že tím jsem si svou dávku příslovečného štěstí pro ten to den vybral.
Ještě jsem se tady potuloval asi 2 hodiny, kromě malého depůtku ručně kovaných hřebíků ani ťuk.

Tak jsem se rozhodl vyrazit nad šturec na Voll Hanne (Folhín) kam mě poslal slovenský priatiel, je to tam ráj montanistů nejstarší část revíru atd. atd., že tam si své kremnické želízko ulovím. Přesunul jsem se na šturec, bylo po 10 hodině vedro a dusno, že by jeden pad no prostě ideální počasí na montanistický průzkum.
Vyrazil jsem s odhodláním vpřed a vzhůru. Nejdříve jsem narazil na štolu Václav – Sever, začátek ražby v 1927, konec v roce 1972.

(Vstup do štoly Vaclav - Sever)

Další byla štola Kamil, tedy asi ono to s identifikací důlních děl pokud to není přímo národní technická památka, není ani na Slovensku zrovna slavné.

 

 

(štola Kamil)

Stále jsem stoupal, nacházel jsem spíše stopy po postupující rudé armádě mosazné nábojnice,
nebo taky spíše ustupujícím wehrmachtu železné nábojnice,
jelikož válkař nejsem tak jsem jim to ta nechával.
Vedro se stávalo nesnesitelnější, dokonce i bodavý hmyz se rozhodl dát si siestu.
Nacházel jsem jen drobnější montanistické relikty, zbytky drobných tajchů a pár pinek,


(Pozůstatek hrázky malého Tajchu)


(Pinka)

takže dnes mohu s klidným svědomím říct, že na folhín mě už nikdo nikdy nedostane.
A všem ale doporučuji, že to moc pěkná montanistická túra, ale nesmí být 35°C ve stínu.
Tak mi nezbývalo než se vrátit bez jediného úlovku zpět k autu.


(Pozůstatky kresanic na štůrci)

(Pomník na návštěvu Josefa Arcivévody Rakouského )

Prošel jsem si ještě oblast prepadliska šturec s jeho pozůstatky dobývání.
Tato montanistická oblast je ojedinělá i v středoevropském formátu,
tato deprese o délce cca 700 m, šířce 250m a maximální hloubce 170m,
vznikla zhroucením a následným závalem důlních děl a dobývek při zemětřesení v roce 1443 .
Počátek dobývání v této oblasti se datuje před rok 1000 n. l.

Po návratu už jsem mohl jen čekat, než dorazí zbytek naší malé výpravy na další část mé malé kremnické anabáze, ale o tom zase někdy jindy.

Zdař Bůh.