Třetihorní flora mostecké pánve

Poloha

Mostecká pánev se nachází v SV části Českého masívu. Patří do soustavy tří pánví tvořící podkrušnohorskou pánev, kromě mostecké pánve to jsou ještě pánve sokolovská a chebská. Mostecká pánev je největší pánví ze tří jmenovaných, pánev je ohraničena na severu Krušnými horami, na jihovýchodě ji vymezuje České středohoří a na západě masív Doupovských hor. 

Geneze

Paleontologické nálezy, dokládají začátek sedimentace v mostecké pánvi do období konce svrchního oligocénu až počátku spodního miocénu, tedy přibližně v období před 25-20 milióny let. V tomto období dochází k utlumení hlavní terciérní vulkanické fáze, hlavní vulkanická centra Českého středohoří a Doupovských hor jsou plně zformovány. V tomto období masív Krušných hor ještě nebyl zformován. Mostecká pánev byla odvodňována paleotoky na sever do oblasti jihoněmecké pánve.

Větráním starších hornin se uvolňuje štěrkový, písčitý, prachovitý a jílovitý materiál, snášený do vodních toků a transportován do deponií v oblasti dnešní pánve. Materiál transportovaný řekami byl ukládán přímo v korytě řek, čímž vznikal široký pás písčitých fluviálních sedimentů. V spodním miocénu dochází k poklesu celé oblasti a tím i k rozšiřování ploch kde docházelo k sezonnímu či stálému zatápění, podél říčních toků došlo k rozšíření nivních území s velkým množstvím močálů a mělkých jezer. S postupujícím časem se oblast zatápěná nepravidelně, stala oblastí periodicky zatápěnou. Na bázi močálů se ukládala odumřelá rostlinná hmota vytvořená z vodních a nivních rostlinstev ve formě rašeliny. V oblasti hlavního toku a jeho přítoků došlo k scelení močálové oblasti do souvislého pásu. Maximální mocnost takto vytvořené rašeliny v tomto období dosáhla až 200m.

Paleobiotop

V období sedimentace uhlonosných souvrství panovalo v oblasti mostecké pánve odlišné klima, než jaké zde panuje v současnosti. Klima by se dalo popsat jako subtropické, v současnosti obdobné podnebí panuje na Floridě nebo v oblasti Jihovýchodní Číny. Průměrná roční teplota se pohybovala okolo 15°C. Obecně je klima označováno za teplé, mírné a se sníženou humiditou v období zimy. Převládající vegetace byla tvořena smíšeným mezofytním lesním společenstvím s převahou lužních lesů.

Paleobotanické studie vymezují pět různých společenstev flory.

1. Společenstvo relativně sušších stanovišť, která byla mimo dosah volné vodní hladiny, která však měla v období povodní zajištěn dobrý přísun živin.
2. Lužní společenstvo říční nivy a říčního valu s periodickým přínosem živin a ideální distribucí vody.
3. Močálové společenstvo říční nivy a oblasti říčních delt se semi-periodickým přísunem živin z těžkých glejovým prach-jílovitým sedimentem.
4. Močálové společenstvo rašelinotvorného močálu s nízkým přísunem živin, v případě vrchovištních společenstev byla distribuce živin téměř nulová.
5. Společenstvo vodních rostlin kolonizující otevřené vodní plochy (jezera, slepá říční ramena, močálová jezírka).

Slatinný biotop rašelinotvorného močálu je nejdůležitější jednotkou mostecké pánve (dostatečně zavodněný a dostatečná distribuce vláhy spodní vody). V této oblasti jsou převažující dva druhy jehličnanů ze skupiny tisovcovitých a dále bahenní a vodní rostliny. V nejvyšším stromovém patře dominovaly patisovce a pasekvoje (Glyptostrobus, Quasisequoia). V nižším stromovém patře převládaly opadavé listnaté dřeviny tupela (Nyssa). Další stromy vroubily nerašelinné výběžky slatí a přítokové kanály (olše, vrba, javor třídílný, kreigie, Laurophyllum saxonicum, palma Sabal). V močálových oblastech s volnou hladinou převažovaly vysoké byliny spirálovce (Spirematospermum), liánovité rotangové palmy (Calamus), na hladině plavaly nepukalky (Salvinia) a řezan (Stratiotes).

V období stagnace pánve docházelo k poklesu hladiny spodních vod a  obnažení povrchu rašeliny, uvolněnou niku obsadily porosty jehličnanů (Sciadopitys). Rašeliniště vznikala i v omezené míře v prostoru deltových plošin. Zde převládali charakteristické porosty tisovců (Taxodium), které tvořily vyšší stromové patro. Tisovce tvořili řídké lesní porosty v mělkých částečně vysychajících močálech. Tato nika poskytovala dostatek prostoru pro rozvoj keřového a bylinného patra. Monokultury bažinného dubu (Quercus rhenana) tvořili menší lesní porosty se spojeným korunovým patrem. Porosty vřesny nejcelistvější (Myrica integerrima) a rašelinné vrby (Salix variant) společně s různými druhy ostružiníků vytvářely patro keřů. Tyto lesíky obklopovaly bylinné porosty tvořené hlavně spirálovcem (Spirematospermum) a orobince (Typha), oba dominantní druhy doplňovali další druhy rákosovitých bylin a travin.

Porosty tisovců výrazně ovlivňovali pH vod a půd na kterých rostly, volné vodní plochy delty měly pH vod výrazně vyšší. Tato skutečnost výrazně rozlišila druhovou skladbu vodních rostlin. V obou nikách se vyskytovali jen vodní kapradiny (Azolla) a nepukalka (Salvinia). Druhově bohatá byla rostlinná společenstva rostoucí v slepých ramenech a menších jezírcích a tůních bez rašelinného podloží. Proto měli zdejší vody neutrální pH a byla bohatší na minerální látky a to dovolovalo uchycení i náročnějších druhů rostlin. Volné plochy střídavě osidlovaly souvislejší porosty leknínů a vodních kapradin. Mělčiny osidlovaly husté porosty rákosovitých rostlin, orobince, ostřice a dalších druhů vodních travin.

Jižní přítoky do mostecké pánve hustě obrůstal lužní opadavý les tvořený topoly (Populus), bažinným javorem (Acer), olší (Alnus) a dalšími vlhkomilnými dřevinami. Prosvětlené okraje těchto lesních porostů kolonizovali liánovité druhy citrusů (Toddalia) a réva (Vitis). Ve vyšších polohách dominoval pekan (Carya), platan (Platanus) a jasan (Fraxinus), toto společenstvo řídce doplňoval tisovec. Toto společenstvo tvořilo vyšší stromové patro. Nižší stromové patro bylo tvořeno společenstvem javorů (Acer), habrů (Carpinus), lip (Talia), ambroní (Liquidambar) a bobovité rostliny (Leguminosites). Po okrajích se vytvářela společenstva keřů růže (Rosa), mahonie (Mahonia), hlohyně (Pyracantha) společně se skořicovníky (Daphnogene) a čajovníkovitých rostlin (Ternstroemites).

V důsledku zrychlení zahlubování pánve, došlo ke skokovému zvýšení hladiny vod a zaplavení celé pánve a tím zánik rašelinotvorných společenstev. Vzniklo zde rozsáhlé jezero, které na severu obklopoval sušší smíšený les tvořený zástupci borovic (Pinus), skořicovníků (Daphnogene), vavřínovce (Laurophyllum pseudopriceps), zástupců buků (Trigonobalanopsis) a postopčák (Comptonia).

Zdroj: Kvaček, Z. & Walther, H. (1998): Sborník Národního muzea v Praze. Řada B – Přírodní vědy. Praha. 54. 1-2.

         Kvaček, Z. – Dvořák, Z. – Mach, K. & Skala, J. (2004): Třetihorní rostliny severočeské hnědouhelné pánve.  - Granit Praha.

         Pešek, J. a kolektiv. (2010): Terciérní pánve a ložiska hnědého uhlí ČR. – Česká Geologická Služba.