Kozákov

Geologická a obecná charakteristika Kozákova

Studované horniny se nacházejí v Libereckém kraji, konkrétně v okresu Semily, případně Jablonec nad Nisou. Vrch Kozákov je součástí geomorfologického celku Ještědsko-kozákovský hřbet, jehož nejvyšším vrcholem je Ještěd (1012 m n. m) [Demek, 1988]. Na geologické stavbě se podílejí horniny tří geologických útvarů: Permu, křídy a neogénu. Těleso je tvořeno výlevy olivinického bazaltu a melafyru doprovázeného melafyrovým tufem. V jejich podloží vystupují sedimenty permu (Rotliegendes). Kozákovský melafyr je spodnopermského stáří a je odkryt v několika lomech [Hercoková, 1992]. Melafyr petrograficky patří k latiandezitům až andezitům.

Okolí hory je významným nalezištěm drahých kamenů. Největší rozsah těžby byl orientován na západním úbočí hory Kozákova. Drahé kameny se těžily hlavně z aluvií potoků, k nim přilehlých sutí a erozních zářezů. Výjimkou byl olivín, který musel být těžen přímo z matečné horniny, protože v sekundárních sedimentech je klenotnicky nezpracovatelný. Kozákovský olivín není vhodný na klenotnické využití, protože jako polodrahokam chryzolit je zatížen uzavřeninami železných rud, které tento minerál znehodnocují [Šimák, 1930-31]. Olivín se nacházel na Kozákově za císaře Rudolfa II a využíval se ke šperkařskému využití. Výskyt drahých kamenů je zde vázán na bazaltoidní horniny permského a terciérního stáří. Jedná se převážně o jemnozrnné horniny s masivní či mandlovcovitou texturou. Výplně puklin a dutin tvoří odrůdy zeolitů, chloritů, kalcitů. Jaspisy jsou zde nejhojnější. Dále pak acháty, chalcedony a další. Nachází se v podobě červenohnědých, žlutých, zelených žil. Velice ceněná je zelená odrůda jaspisu s červenými skvrnami označovaná jako heliotrop [Řídkošil, 2004].

 Asi nejznámější část Kozákova je JZ, kde se nachází Votrubcův lom. Založil ho v roce 1920 Vincenc Votrubec a zdědil ho později jeho syn Josef Votrubec, který ho drží ve vlastnictví dodnes. Leží v nadmořské výšce 576 m. n. m. V třicátých letech 20.století se roční těžba průměrně pohybovala okolo 20 tis. tun kamene, který našel většinové využití  při stavbě cest a silnic. Poslední odstřel byl uskutečněn v roce 1968 [Pauliš, 2000].

Václav Hájek z Libočan (Kronika česká 1547) - vrch Kozákov jako naleziště byl objeven už za vlády Karla IV., ten zde (v kraji pod Kozákovem) roku 1357 sám několik dní pobýval, aby mohl osobně poznati drahé kameny, které zde byly podle jeho přání sbírány. Při těžbě v lomu byla objevena stará kutací šachta, pravděpodobně z doby císaře Rudolfa II.  Hora Kozákov byla známá už ve středověku pravděpodobně z doby císaře Rudolfa II, protože při těžbě ve Votrubcově lomu byla nalezena kutací šachta [Pauliš, 2000].

                                                 Nákres do roviny rozvinuté stěny Votrubcova lomu. (Fediuk, 2002)

Votrubcům lom

Poloha Votrubcova lomu je 500 m JJZ od vrcholu Kozákova. Vlastníkem je pan Votrubec a v dnešní době je lom již nečinný. Je zde odkryta stěna melafyru o mocnosti až 50 m, ve které Fediuk (2001) objevil sled 7 lávových příkrovů – proudů. Mocnost jednotlivých příkrovů se liší (příkrov II – 4 m, příkrov III – 6 m, příkrov IV – 12 m, příkrov V – necelý 1 m, příkrov VI – 9 m, mocnost příkrovů I a VII není bezpečně známá a odhaduje se minimálně na 10 m). Příkrovy I, II a III jsou zespodu přístupné v dolní polovině severní stěny a příkrovy IV, VI a VII ve východní stěně. Příkrov V. není zdola přístupný. Stavba jednotlivých příkrovů je podobná. Ve spodní části každého příkrovu se vyskytuje slabě mandlovcovitý melafyr. Žhavá láva, tekoucí po vlhkém podloží, způsobila přeměnu vody na plyn, který se dostal do lávy (transvaporizace). Tam po něm zůstaly drobné bubliny, ty byly následně vyplněny hydrotermálním roztokem. Těmto výplním se říká mandle. Slabě mandlovcovitý melafyr tvoří jen jednu desetinu z celkové mocnosti příkrovu. Postupně přechází v kompaktní melafyr, který tvoří střední část lávových příkrovů. V případě slabých příkrovů II a III se tato vrstva téměř nevyskytuje. V příkrovech IV, VI a VII dosahuje mocnosti 1-5 m. Horní část příkrovů je opět tvořena mandlovcovitým melafyrem. Tyto mandle vznikly po dutinách plynů, uvolňujících se přímo z lávy a mířících směrem k jeho povrchu (degazační původ). Na rozdíl od drobných mandlí, transvaporizačního původu jsou mandle degazačního původu větší a často dosahují velikosti přes 1 cm. Výskyt těchto mandlí je hojný a často tvoří jednu třetinu z objemu horniny. Na základě výskytu drobných transvaporizačních mandlí a větších degazačních mandlí, lze od sebe odlišit jednotlivé příkrovy. Tvar a orientace mandlí, které jsou elipsoidně protáhlé, ukazují také, jakým směrem láva proudila (Fediuk, 2002).

                                         Snímek LIDAR zájmové oblasti JZ svahu Kozákova M 1:5000

(Důlní díla, Poddolovaná území. In: Důlní díla a poddolování [online]. Praha: Česká geologická služba [cit. 2021-03-22]. Dostupné z: https://mapy.geology.cz/dulni_dila_poddolovani/)

Přestože tyto objevy vulkanologové ocení, je Votrubcův lom proslulý především svou mineralogií. Prázdné dutiny po plynech byly následně vyplněny minerály – polodrahokamy. Votrubcův lom je významným nalezištěm těchto minerálů :

Analcim, Apophyllit, Augit, Baryt, Kalcit, Chabazit, Chlorit, Měď, Diopsid, Dolomit, Enstatit, Enstatit var. Bronzit, řada Fayalit-Forsterit, Fluorit, Goethit, Harmotom, Hematit, Heulandit, Iddingsit, Kaersutit, Laumontit, Magnetit, Malachit, Montmorillonit, Mordenit, Opal, Psilomelan, Křemen, Křemen var. Achát, Křemen var. Ametyst, Křemen var. Karneol, Křemen var. Chalcedon, Křemen var. Jaspis, Křemen var. Heliotrop, Saponit, Siderit, Stilbit, Thomsonit.

Jaspis

Jaspisy jsou v podstatě neprůsvitné chalcedony, které obsahují příměsi jiných minerálů, čímž ztrácejí svou průsvitnost. Barva jaspisů je ovlivněna druhem příměsi. Hematit způsobuje červené až červenohnědé zbarvení, chlorit zelené, a goethit žluté nebo hnědé zbarvení (Bonewitz, 2007). Jaspisy vytvářejí často žíly. Ve Votrubcově lomu je nejznámější tzv. Karlova žíla červenohnědého jaspisu - Pauliš (2014).

Zdroj: 

• BONEWITZ, R. L. (2007): Kameny a drahokamy: [obsáhlý atlas hornin, minerálů, drahých kamenů a fosílií]. V Praze: Slovart, 2007. ISBN 978-80-7209-967-2.
• DEMEK, J. (1987): Obecná geomorfologie. ČSAV Praha: Academia. 476 s.
• FEDIUK, F. (1962): Vulkanity železnobrodského krystalinika. – Rozpr. Ústř. Úst. Geol., 4, 29. Praha
• FEDIUK, F. (2002): Spodnoautunské vulkanity Kozákova. Severní Čechy. Zprávy o geologických výzkumech v roce 2001. Praha. 27-30. ISBN 80-7075-582-2. ISSN 0514-8057.
• HERCOKOVÁ, V. (1992): Současný stav mineralogických nalezišť v Podkrkonoší. Hradec králové. Diplomová práce. Univerzita Hradec králové.
• CHLUPÁČ, I. et al. (2002): Geologická minulost ČR. Praha: Academia. 436 s. ISBN 80-200-0914-0
• CHLUPÁČ, J. (2017): Geological characteristics of the Kozákov hill. Hradec Králové. 2016. 59 p Bachelor thesis. Faculty of Science University of Hradec Králové. Thesis supervisor doc. RNDr. Karel Šilhán Ph.D
• JERIOVÁ, J. (1988): Klenotnické olivíny – Chuchelná. - MS Čes. Geol. Služba – Geofond. Praha (ÚNS, Kutná Hora).
• JEŽEK, B. (1912-13) Olivín a pyrop z Jičínska. Příroda. Drahé kameny, šperkařství, lithoterapie. Ostrava: 11: 166-170.
• KÜHN, P. (2006): Geologické zajímavosti Libereckého kraje. Liberec: Liberecký kraj. Resort rozvoje venkova, zemědělství, životního prostředí a informatiky. 120 s. ISBN 80-239-6366-X.
• LIBERECKÝ KRAJ. (2012): Plán péče o NPP Kozákov na období 2012-2021. 
• MÍLEK, Jacob. Geologická charakteristika mikroregionu Kozákov a její využití při výuce přírodopisu na 2. stupni základních škol. Olomouc, 2018. Bakalářská práce. UP v Olomouci, Pedag. fakulta. Vedoucí práce doc. Ing. Šárka Hladilová, CSc..
• PAULIŠ, P. (2000): Nejzajímavější mineralogická naleziště Čech. Kutná hora: Kuttna. 57-59. ISBN 978-80-86406-75-6.
• PAULIŠ, P. (2014): Nejzajímavější mineralogická naleziště Čech – zeolity a doprovodná mineralizace. Kutná Hora: Kuttna, 2014. ISBN 978-80-86406-75-6.
• ŘÍDKOŠIL, T. (2005): Český ráj: Geologický vývoj Kozákova. . Časopis Krkonoše – Jizerské hory [online]. 2, 18-19cit. 27. 6. 2017]. ISSN 1214-9381.
• ŠIMÁK, V. J. (1930-31): Od Ještěda k Troskám. Učitelské jednoty Turnov. IX: 101–108.