Lažánky - Maršov
Dolování v Lažánkách a Maršově
Na území situovaném přibližně mezi Velkou Bíteší a Veverskou Bítýškou, podél toku Bílého potoka (Bítýšky), leží oblast historického dolování, kde se pravděpodobně již od 13. století až do 20. století dobývaly rudy. Zájmová oblast této studie zahrnuje převážně katastry obcí Maršov, Javůrek, Lesní Hluboké a Radoškov, o ostatních (Domašov, Lažánky, 3 Přibyslavice, Rudka, Svatoslav a Zálesná Zhoř), kde stopy po dolování v současnosti prakticky zanikly, se pouze stručně zmiňujeme v historické části práce. Podle sporých písemných pramenů se tu mělo původně ve středověku a raném novověku dolovat stříbro. Daleko více informací se však od 18. století týká kutacích prací a těžby železných rud, příp. barytu, ojediněle i rud manganu a kobaltu. Hlavně po druhé světové válce byly geologickým průzkumem vyhledávány manganové a kobaltové rudy a rovněž posouzeny výskyty barytu a Pb-Zn-Cu rud (SKÁCEL 1951, 1953, JANEČKA 1956, MÁTL 1962, 1974).
Kaolinový důl Lažánky
Západně od Brna, mezi obcemi Lažánky a Maršov najdete dvě samoty, které nesou název Šachty. Při silnici asi v polovině cesty z Lažánek do Maršova po pravé straně silnice je v polích převážně břízami zalesněná lokalita Ačkoli okolní krajina nevypadá jako vhodná pro dobývání nerostných surovin, v minulosti se tu těžily hned čtyři - železná ruda, hnědé uhlí, vápenec a kaolin.
Kaolin vzniká v tropickém vlhkém podnebí zvětráváním živců. V době, kdy naše území bylo na litosférické desce poblíž rovníku, živce z okolí dnešního Maršova obsažené ve zdejších žulách a rulách měly příhodné podmínky ke zvětrání na kaolin.
Na protější straně silnice se na vrcholu kopce těžila do r. 1898 železná ruda. Patrně se při jejím dobývání přišlo na to, že asi osm metrů pod povrchem je bohaté ložisko kaolinu. Ložisko bylo objeveno roku 1908. Surovina potřebná např. k výrobě porcelánu a jako malířská hmota se odvážela nejdříve složitě povozy, v pozdějších letech lanovkou do Veverské Bítýšky do plavírny. Z Veverské Bítýšky do Kuřimi byla postavena železnice (jeden z důvodů pro výstavbu byla právě expedice kaolinu). Těžba probíhala povrchově v poměrně rozsáhlém areálu jámového lomu. Surovina byla vytahována na povrch vozíky, jejichž pohon zajišťovala lokomobila "krmená" hnědým uhlím ze slojí nevelké mocnosti těžených kousek od lomu.
Tato železniční trať se používala k nákladní i osobní dopravě. V době provozu se po ní dopravovala v hojné míře i cukrová řepa, asi tisíc vagonů ročně. Trať byla provozována do r. 1936 a po přetržce se v roce 1940 obnovil provoz z Kuřimi do Moravských Knínic pro dopravu stavebního materiálu na stavbu tzv. Hitlerovy dálnice Vídeň – Vratislav. Po části trati dnes vede cyklostezka č. 5231. Místy je dodnes zřejmé, kudy železnice procházela. Většinou se jedná o mostky a v Chudčicích je ještě dnes viditelný násep před Svratkou. V místech dnešního závodu Bioster za Hartman-Rico ležely haldy, kam se kaolin z lanovky sypal. Bylo dílem náhody, že se v těsné blízkosti kaolinového dolu nacházela i šachtice, kde se těžilo hnědé uhlí z hloubky až osmadvaceti metrů, přičemž proťala tři uhelné sloje o mocnosti až 40 cm. Toto uhlí se využilo zčásti na provoz lokomobily, která poháněla lanovku, a část se dopravovala do Veverské Bítýšky. Těžba uhlí byla velice primitivní. Dolů se lezlo po žebřících a uhlí se vytahovalo rumpálem ve vědrech nahoru. Ve větších hloubkách nastaly problémy se spodní vodou, která tam stoupala, a musela být proto odčerpávána. K tomuto docházelo i v kaolinovém dole, což prodražovalo a znesnadňovalo těžbu. Z toho důvodu se v místech u Zeleného mostu na Maršovském potoce začala razit štola, která měla sloužit jako odvodňovací důlní dílo (dědičná štola). Dobývací prostor se však nepodařilo odvodnit do severně situovaného Maršovského žlebu, protože zdejší horniny (kvarcity) byly příliš tvrdé pro proražení odvodňovací štoly. Další ranou byla hospodářská krize od r. 1929. Někdy v této době byla těžba kaolinu u Maršova ukončena.
Prospekce Co-Mn rud v lese Habří
V celé oblasti, proběhl v poválečných letech geologický průzkum na manganové rudy s příměsí kobaltu (JANEČKA 1956). Vedle zčásti aplanovaných obvalů, které se v současnosti někdy projevují aktivními propady, je mineralogicky nejzajímavější nápadný odval štoly č. 12, nacházející se na jižním konci dlouhé nápadné rýhy. Podle ústní informace K. Šmehila představuje tato rýha zřícené důlní dílo ražené ve spraších, štola pak po 40 metrech končila mohutným závalem. Na severním konci rýhy je ve zmíněných webových aplikacích mapách Geofondu (oznámená důlní díla) vyznačen „propad č. 1., patrný ještě v r. 2011. Fotografie tam uvedená ukazuje novodobou štolu o velkém profilu, její mapa (J. Janečka, S24-01/056) pak poměrně rozsáhlé rozvětvené dílo, ražené v nezpevněných reziduálních horninách bohatých Fe. Studovaný odval se nachází 200 m východně od křižovatky lesních cest Maršov – Šmelcovna Hálův mlýn, severně od silničky k Bílé skále. Vyskytují se na něm hnědé limonitické křemence s žilkami hrubozrnného žilného barytu. Charakteristické jsou dutiny s hojnými krystaly křišťálu velikosti < 1 mm, vzácněji s krystaly barytu. Křemence jsou povlečeny tenkými ledvinitými až dendritickými agregáty oxidů manganu. Stejný materiál se vyskytl i na dnes zcela aplanovaném hloubení a zachovaném odvalu 130 m VSV odtud.
Mar-2
Při západním okraji horní části zmoly, asi 1 km JJV od Maršova, existují pozůstatky po prospekci Mn-Co rud, která započala koncem II. světové války. Nacházela se tu původně šachtice o rozměrech 2×1,5 m, asi 8 m hluboká, s výdřevou (SKÁCEL 1951), poblíž je dosud zachován výrazný odval tvořený převážně spraší s ojedinělými úlomky psilomelanu, fylitů a limonitických křemenců. Chodura (in MÁTL 1962) z tohoto prostoru uvádí celkem 3 šachtice ve směru S-J, z nichž střední má rozrážky. Podle SKÁCELA (1951) je zdejší reziduální Mn-ložisko mírně srpovitého tvaru vyvinuté na bázi spraše. Bylo tvořeno bochníkovitým, ledvinitým a hroznovitým „psilomelanem“, jehož volné úlomky se nacházely údajně též v celém osmimetrovém profilu spraše. Psilomelan se zde skutečně vyskytuje v redeponovaných sprašových hlínách na svahu rokle, jeho konkrece mají vzácně zřetelně vrstevnatou texturu. Asi 50 m na JJZ od zmíněného odvalu se nachází těsně u cesty propadající se jáma, k níž náleží plochý nevýrazný odval. Také přímo nad pravým okrajem zmoly byly zjištěny patrné menší obvaly, zčásti propady, a zavalené ústí překopu, směřujícího k západu, který zmiňuje SKÁCEL (1951). Ostatní pozůstatky po dolování v těchto místech, uváděné v nepublikovaných zprávách, nebyly potvrzeny. Patrně zanikly při lesních pracích. Nebyla nalezena ani mělká pinka ve východní stěně zmoly, kde mělo být kutáno na nezrudněný baryt, ani dvě hluboké pinky s rudní skládkou Mn-rud s typickým psilomelanem (SKÁCEL 1951).
Mar-3
Několik samostatných pozůstatků po prospekci Mn-rud v padesátých letech minulého století se nachází na SZ a S od Bílé skály. Opuštěný kamenolom na pravé straně asfaltové cesty k Hálovu mlýnu tu odkrývá šedé laminované devonské lažánecko - heroltické vápence. Na jeho západním okraji a naproti přes cestu se nacházejí výrazné odvaly průzkumné štoly, jejíž polozasuté ústí se nachází asi 50 m severozápadně odtud ve svahu (štola č. 8). V odvalech se nacházejí úlomky reziduálních hematitových rud a železitých kvarcitů, ojedinělý je opál. PATOČKA (1999) uvádí také ledvinité agregáty Mn-oxidů, vzácně pyrit a čirý baryt v krystalech velikosti až 1 cm. Poloaplanované zbytky po průzkumných dílech se nacházejí i v blízkém okolí. Známé jsou málo zřetelné jámy s plochým odvalem na Z od průzkumné štoly, naopak nově byl zjištěn aktivní propad 2×2 m velký a 1,5 m hluboký na severním okraji malého odvalu při lesní pěšině asi 80 m SSV od ústí štoly; menší jámy jsou i poblíž v lese na SSZ od něj. O něco dále se nachází i větší zasypaný propad č. 2 (obr. 18). Nenalezena zůstala pinka jižně od Bílé skály (125 m J od křižovatky cest u Bílé skály, CHODURA in MÁTL 1962) v údolí k Hálovu mlýnu s balvany limonitických křemenců s hojnými nepravidelnými žilkami barytu. V těchto místech se uvádí též dislokace směru SZ-JV, která omezuje na jihu tektonickou kru vápenců Bílé skály (SKÁCEL 1951). Dále k jihu, přímo u lesní pěšiny asi 300 m na J od vrcholu Bílé skály, byla zjištěna žíla barytu s hojným fluoritem (PATOČKA 1994).
Literatura:
EXNAR, P., DOUBEK, Z., 1998: Hollandit a kryptomelan z oblasti Lažánek a Maršova u Tišnova. – Bull. min.-petr. odd. NM v Praze, 6, 175–77.
HOUZAR, S., 2004: Metamorfované karbonátové horniny v geologické stavbě a vývoji jihovýchodní části Českého masivu. – MS, disertační práce, Ústav geologických věd MU Brno, 155 p.
HOUZAR, S., (2012): Topografie historického dolování a rudní mineralizace v oblasti Bílého potoka, západní Morava. – Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 97, 2, 3–45.
HRANÁČ, P., VESELÝ, M., 2001: Závěrečná zpráva – vyhledávání starých důlních děl na území Jihomoravského kraje. – MS Geofond, GF P101175.
JANEČKA, J., 1956: Závěrečná zpráva o geologickém průzkumu na ložisku Mn-Co rudy Maršov. – MS, GF P008011, 85 p.
MALÝ, K., 1997: Sekundární minerály rudního výskytu z Javůrku u Velké Bíteše. – Acta Mus. Morav., Sci. geol., 82, 45–49.
MALÝ, K., 2000: Mineralogie polymetalických rudních výskytů ve svratecké klenbě moravika. – MS, Katedra mineralogie, petrografie a geochemie Přírod. fak. Masarykovy univerzity, Brno, 97 p.
MALÝ, K., 2004: Mineralogie polymetalického rudního výskytu Heroltice u Tišnova (svratecká klenba moravika). – Acta Mus. Moraviae, Sci geol., 89, 81–89.
MALÝ, K., DOBEŠ, P., 2002: Mineralogie polymetalických rudních výskytu u Maršova a Javůrku (svratecká klenba moravika). – Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 87, 75–85.
MÁTL, V., 1962: Domašov – Javůrek – Maršov. In.: Daňko, J., Herink, V., Mátl, V.: Domášov – Javůrek – Maršov, vyhledávací průzkum Pb-Zn-Cu rud (1961-1962), – MS, P014995, Geofond. Praha, 21 p.
PATOČKA, M., 1994: Nový výskyt fluoritu v okolí Maršova. – Minerál, 2, 6, 260–261.
PATOČKA, M., 1999: Silicifikované horniny západně od Veverské Bítýšky. – MS, Katedra mineralogie, petrografie a geochemie Př. fak. MU, Brno, 102 p.
PATOČKA, M., LEICHMANN, J. (2013): Limonitizované kvarcity s Fe-Mn-Ba-Co zrudněním ve svratecké klenbě moravika jižně od Maršova u Tišnova. – Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 98, 2, 115–140.
SKÁCEL, J., 1951: Rudní ložiska ve vnitřních fylitech jižně od Tišnova. – MS, P016077, Geofond. Praha.
SKÁCEL, J., 1954: Vápence vnitřních fylitů na Bílém potoce a kras na ně vázaný. – Čs. kras, 8, 172–178.
SMETANA, V., 1924: O kaolinu a uhlonosném miocénu se sladkovodní zvířenou od Lažánek poblíže Veverské Bítýšky na Moravě. – Sbor. Stát. geol. ústavu, 4, 289–301.
ŠUJANSKA, D, 2016: Studium hydrotermálních mineralizací v okolí Maršova. - Přírod. fak. Masarykovy univerzity, Brno.
VERMOUZEK, R., 1969: Dolování u Deblína. – Čas. Matice moravské, 88, 1, 16–34.
WEBER, R., 1996: Metamorfóza skupiny Bílého potoka moravika svratecké klenby. – MS, Diplomová práce, Katedra mineralogie, petrografie a geochemie PřF MU, Brno.
