Hlinecké paleozoikum

 
mrakotin silur 102023 web
 Pohled na lokalitu Mrákotín II
mapa hlinsko
Obr.1 Schéma geologické situace v okolí Hlinska

Hlinecké Paleozoikum

Úvod

Hlinecké paleozoikum a proterozoikum, dříve nazývané hlinecká nebo hlinská zóna (VACHTL 1962, SVOBODA et al. 1964, MÍSAŘ et al. 1983), případně hlinecký nebo hlinecko-skutečský ostrov, tvoří zónu směru SSV-JJZ mezi Skutčí, Hlinskem a Křížovou. Je to soubor převážně epizonálně a kontaktně metamorfovaných vulkanosedimentárních a sedimentárních souvrství. Zóna je tektonicky vklíněna mezi spodnopaleozoický železnohorský pluton na Z a svratecké krystalinikum na V. Na SV sousedí s poličským krystalinikem a na SSV se noří pod českou křídovou tabuli.
Průběh hlinecké zóny v ssv.-jjz. směru je považován za odraz hlubinného přibyslavského zlomu (ZEMAN 1978).  Až dosud byly horniny hlinecké zóny členěny do tří souvrství - vítanovského (na J od hlinského zlomu), hlinecko-rychmburského a mrákotínského (na S od hlinského zlomu, obr. 1). Stáří jednotlivých souvrství není známo, s výjimkou mrákotínského souvrství, prokázaného paleontologicky (silurský graptolit Spirograptus spiralis GEIN.).
Předpokládalo se, že všechna souvrství patří do společné zóny. Výsledky mapování však ukazují zásadní rozdíly mezi vítanovským souvrstvím a oběma dalšími jednotkami z hlediska litologického, geochemického a stratigrafického (blíže a podrobněji MRÁZOVÁ et al. 2005).
graffylit

Charakteristika jednotlivých souvrství

Vítanovské souvrství

Vítanovské souvrství je tvořeno především albit-chloritovými, v menší míře sericit-chloritovými fylity a metadrobami. Podřízeně vystupují čočky a tělesa amfibolitů a porfyroidů, ojediněle sericitických kvarcitů.
Mezi fylity a metadrobami je přechodná hranice. Fylity jsou zelenošedé, proužkované, intenzivně foliované a vrásněné. Některé vzorky mají lepidoblastickou strukturu, kde lze pozorovat slídy tvořící až souvislé pásky a relikty větších rekrystalizovaných křemenných a živcových zrn. Někdy obsahují drobná zrnka granátu, staurolitu a zřídka andalusitu. Metadroby tvoří úzký pás orientovaný S - J směrem podél mylonitové zóny při tektonické hranici s kataklastickým leukokratním granitem poličského krystalinika. Metadroby jsou jemnozrnné, s lepidogranoblastickou strukturou. Křemen tvoří jemná xenomorfní izometrická zrnka. Lišty biotitu jsou uspořádány do ploch břidličnatosti. Občas se vyskytují i drcená zrna plagioklasů a oválné porfyroblasty granátu, staurolitu, vzácně velmi jemný turmalín.
V metasedimentech vítanovského souvrství se vyskytují kyselé a bazické vulkanity. Ty jsou zastoupeny především porfyroidy, které prostupují sedimentárním komplexem v podobě různě mocných poloh intruzí. Horniny jsou světle šedé s velmi variabilní strukturou i složením, některé jsou intenzivně postiženy deformací a metamorfózou. O vulkanickém původu této formace není pochyb. Stáří vítanovského souvrství nebylo zjištěno, předpokládá se však, že náleží do svrchního proterozoika až kambria.

plodbrydla

 

Hlinecko-rychmburské souvrství

Ve starší literatuře byla tato jednotka chápána jako jeden celek, později byla rozdělena na dvě samostatná souvrství (série), tj. hlinecké a rychmburské (MÍSAŘ et al. 1983). Nové geologické mapování, petrografie jednotlivých horninových typů, chemické analýzy a průsvitná těžká frakce u obou částí však neprokazují prakticky žádné charakteristické odlišnosti. Jediným rozdílem, který lze dobře sledovat, je vyšší stupeň metamorfního postižení v pelitech hlinecké části souvrství, kde jsou více zastoupeny plodové břidlice. Navrhujeme proto vrátit se k užívání původního termínu hlinecko-rychmburské nebo jen rychmburské souvrství. V rychmburském souvrství byly jako základní litotypy flyšového vývoje rozeznány droby až metadroby a rytmity tvořené metaprachovci a břidlicemi včetně plodových břidlic. Z rekonstrukce sedimentárního vývoje staropaleozoické pánve vyplývá, že detritický materiál byl v této pánvi rozplavován od (S až SSV) k (J až JJZ). Sedimenty lze považovat za fragment pánevní výplně vytvořené převážně turbiditními mechanismy. Spodní hranice souvrství nebyla nalezena. Kontaktní metamorfóza, která se projevuje vznikem rohovců až rohovcových drob, vede k představě intruzivního kontaktu granitoidů (tonalitů) poličského krystalinika (PITRA et al. 1994, PITRA - GUIRAUD 1996). Zjemňování zrna v průběhu sedimentace rychmburského souvrství probíhalo až po tektonický kontakt s nadložním mrákotínským souvrstvím.

graffylit 2

 
 

Mrákotínské souvrství

silur map web 2
 
Mapa  výskytu hornin Mrakotínského souvrství
 
Mrákotínské souvrství tvoří oblast mezi Mrákotínem, Čertovinou a Dědovou. Ze studia strukturních dat lze souvrství považovat za pruh s víceméně jednotnou foliací a vrstevnatostí s orientací sz.-jv. směru. Mrákotínské souvrství, konkrétně jeho lyditová část, je jediným celkem, u něhož je (především na sousedním listu 13-442) paleontologicky doložené stáří. Graptolitová fauna řadí sedimenty mrákotínského souvrství do siluru, stupně llandovery. Složení sedimentů poukazuje podle dosavadních interpretací na pomalou sedimentaci v intrakontinentální pánvi občas zalité mořskou transgresí. Litologickou náplň tvoří metasilicity, kvarcity a grafitické, jílovité a plodové břidlice. Zvýšené množství grafitické složky odpovídá kyselému humidnímu prostředí, v němž docházelo k intenzivnímu uvolňování SiO2 a následnému srážení silicitů za přítomnosti mikroorganismů (VACHTL 1962, FOLK 1973, MAŠTERA 2004).

grapt

 Graptoliti z Mrákotín Fm.

tabl grapt

Tabule s QR - kodem na odkaz https://www.geoparkzh.cz/cs/geoturistika/kde-se-to-tu-vzalo/graptolit.

 

 

Literatura

FOLK, R. L. (1973): Evidence for Peritidal Deposites of Devonian Caballos Novaculite Maraton Basin, Texas. - Amer. Assoc. Petrol. Geol. Bull., 57. Tulsa.
MAŠTERA, L. (2004): Petrofaciální analýza sedimentů „Hlineckého Paleozoika“. - Geol. Výzk. Morav. Slez. v Roce 2003, 57-58. Brno.
MÍSAŘ, Z. et al. (1983): Geologie ČSSR I. Český masív. - St. pedag. nakl. 333 str.
MRÁZOVÁ, Š. et al. (2005): Vysvětlivky a základní geologická mapa České republiky 1 : 25 000, list 13-444 Hlinsko. - MS ČGS Praha.
MRÁZOVÁ, Š., OTAVA, J. (2005) : Nový pohled na hlinecké paleozoikum a proterozoicum. Geo. Výzk. Morav. Slez. v roce 2005
PITRA, P. - BURGH, J. P. - SCHULMANN, K. - LEDRU, P. (1994): Late orogenic extension in the Bohemian Massif; petrostructural evidence in the Hlinsko region. Geodinamica Acta, 7, 1, 15-30, Paris.
PITRA, P. - GUIRAUD, M. (1996): Probable anticlockwise P-T evolution in extending crust: Hlinsko region, Bohemian Massif. - J. M.Geol., 14, 49-60. Danvers (USA).
SVOBODA, J. et al. (1964): Regionální geologie ČSSR, díl I, Český masív, sv. 1, Krystalinikum, sv. 2 – Algonkium- kvartér. – ÚÚG Praha, 920s.
ŠTORCH,P. -  KRAFT, P. (2008) : Graptolite assemblages and stratigraphy of the lower Silurian Mrákotín Formation, Hlinsko Zone, NE interior of the Bohemian Massif (Czech Republic). Bulletin of Geosciences 84(1), 51–74. CGS Prague. ISSN 1214-1119.
VACHTL, J. (1962): Hlinecké starší paleozoikum a jeho vztahy k sousedním oblastem. - Sbor. ÚÚG., Odd. geol., 27.
ZEMAN, J. (1978): Deep-seated fault structures in the Bohemian Massif. - Sbor. geol. věd, Geol., 31, 155-185.