Fantomový křišťál z Korálovek

Tato lokalita bezesporu patří k těm nejznámějším mezi sběrateli křemenu a nejen mezi nimi. Už od útlého věku kdy jsem vyrážel na mineralogické výpravy do oblasti Jesenicka, jsem neopomněl tuto lokalitu navštěvovat. Lokalita trpí dlouhodobě silnou až nadměrnou činností sběratelů, kteří zde kromě povrchové prospekce, zde provádí i práce velkého rozsahu, čímž lokalita silně trpí. V období Covidu zde proběhla prospekční akce, která dosáhla i neexploatované části lokalitya a poskytla velice zajímavé vzorky křemene a křišťálu. Mezi nimi i několik velice povedených ukázek xx  "Fantomů". 

Křišťál z lokality "Koralovky" . Velikost X cca 6cm.

Lokalita „Korálové Jámy“ leží cca 1 km východně od Žulové, na jv. úpatí Boží hory , v lesíku vlevo od polní cesty vedoucí od silnice Žulová - Černá Voda do lomu pod vrcholem Boží hory. Téměř celou plochu zmíněného lesíka (cca 40 x 50 m) pokrývají jámy a haldičky, které jsou pozůstatkem po těžbě křišťálu již v 18. století (na výrobu suvenýrů, prodávaných návštěvníkům lázní Jeseník, tehdy Gräfenberg), po geologicko-průzkumných pracích z 60. let 20. stol. (zaměřených na vyhledávání surovin pro výrobu čistého křemenného skla) i po činnosti již několika generací sběratelů nerostů. Jde o jednu z nejvýznamnějších mineralogických lokalit na území Slezska, zmiňovanou v několika exkurzních průvodcích: Zimák et al. (1995, 2003), Pauliš (2001). V literatuře je tato lokalita často označována jako Andělské Domky, dříve Englovy Domky (podle nedaleké samoty) nebo též jako "Korálové jámy".

Lokality náleží k žulovskému plutonu. V detritu biotitického granitu jsou na lokalitě hojně přítomny úlomky křemenné žiloviny, tvořené mléčně zbarveným křemenem (často v podobě sloupcovitých, vzájemně se prorůstajících krystalů) a běžně lze zde najít volné krystaly křišťálu (běžně do 2 cm, výjimečně i větší) a jejich drúzy na žilovině tvořené šedobílým nebo mléčně bílým křemenem. Krystaly křišťálu jsou převážně sloupcovité (někdy až jehlicovité), spíše výjimečně lze najít oboustranně ukončená individua. Terminální ukončení krystalů tvoří plochy romboedrů, ojediněle také plochy trapezoedru. Morfologií zdejších krystalů křišťálu se zabývá zejména Kretschmer (1896), Němcová a Němec (1970) a Albrechtová et al. (1970); jejich poznatky shrnuje Losos (1997). Úlomky křemene a krystaly křišťálu pocházejí z křemenné žíly v granitech žulovského masivu (je možné, že tato křemenná žíla představuje silně vyvinuté křemenné jádro pegmatitového tělesa).

V šedesátých letech 20. století byl na lokalitě prováděn geologický průzkum. Jednou ze zde vykopaných šachtic byla zastižena 5 m mocná křemenné žíla směru SSV-JJZ, se sklonem 20 až 25° k ZSZ, probíhající granitem (Skácel et al. 1968, Albrechtová et al. 1970). V centrální části žíly byly zjištěny velké dutiny čočkovitého tvaru (délka až 1m, výška 25 až 30 cm), vyplněné modrošedým jílem. V dutinách byly nalezeny až 10 cm dlouhé krystaly křišťálu, někdy oboustranně ukončené.

V roce 1996 zde byla v rámci výzkumu realizovaného Vlastivědným muzeem v Olomouci vykopána 4 m hluboká šachtice (Novotný 1997a,b), jíž byly zastiženy dvě křemenné žíly rozdílného stáří. Starší žíla o mocnosti max. 2 m probíhá směrem 30°, má sklon 20°  k JV. Je tvořena silně tektonicky porušeným křemenem šedavě bílé barvy; jen se občas se v ní vyskytují dutiny, v jejichž výplni jsou různě velké fragmenty sloupcovitých agregátů křemene spolu s rezavě hnědým jílem. V této žíle nebyl Novotným (1997a,b) nalezen ani jeden krystal křišťálu. Mladší žíla je dle citovaného autora mocná 0,5 m, má směr 140 až 160°, sklon 55 až 65°  k SV. Je tvořena hrubě sloupcovitým mléčně zakaleným křemenem. Při kontaktu s alterovaným granitem je křemen hrubozrnný a má bílou barvu. I křemen mladší žíly je tektonicky porušen, avšak stupeň jeho porušení je mnohem menší než na starší žíle. U dna výkopu (tj. v hloubce cca 4 m) byla v žíle zjištěna drúzová dutina o rozměrech 0,5 x 0,2 m. Ve výplni dutiny byly vedle šedého jílu zjištěny až 10 cm dlouhé prizmatické krystaly křemene, v některých partiích bezbarvé, v jiných více či méně mléčně zakalené, dlouhé až 10 cm. Čiré křišťály (v celé délce krystalů) jsou méně časté, jejich délka dosahuje až 7 cm; některé partie krystalů křišťálu jsou lehce zelenavě zabarveny velmi jemně dispergovaným chloritem.

Kromě již zmíněných uzavřenin chloritu (klinochlor) byly v krystalech křemene (a křišťálu) zjištěny uzavřeniny amfibolového azbestu, rutilu a oxid-hydroxidů železa („limonit“); běžné jsou fluidní inkluze (někdy lze jednotlivé inkluze rozlišit již makroskopicky), jejichž charakteristiku uvádí Ďurišová (1990) a zejména Novotný a Dobeš (1997).

V prostoru lokality lze vedle fragmentů křemenné žiloviny a různě velkých navětralých úlomků granitu najít také úlomky pegmatitu velmi jednoduchého složení (křemen, K-živec, biotit, plagioklas) a také aplitu, jenž tvoří okrajový lem pegmatitových žil. Na puklinách pegmatitu, aplitu nebo i křemenné žiloviny lze často najít světle zelené či žlutozelené paprsčité agregáty epidotu.

Z prostoru žulovského masivu je znám větší počet výskytů krystalovaného křemene (včetně křišťálu) na křemenných žilách, resp. enormně vyvinutých křemenných jádrech pegmatitů. Vedle lokality „Korálové jámy“ jsou sběratelsky významná naleziště tohoto typu u Velké Kraše u Vidnavy (dnes již prakticky zaniklé, dříve však velmi bohaté naleziště v Bažantnici, odkud pocházejí krystaly křišťálu o velikosti až 70 cm), Vápenné (křemenné žíla o mocnosti 1 až 6 m, vysledovaná v délce 750 m), Staré Červené Vody (lokalita „Mokřiny“) a také u Velkých Kunětic - viz Skácel et al. (1968), Kruťa (1973), Jedlička (1995), Losos (1997), Gadas (2002), Zimák et al. (2003).

Literatura:

Albrechtová, E. - Klement, K. - Skácel, J. (1970): Křišťály ze Žulové. - Čas. Vlasten. spol. Muz. v Olomouci, 60, 13-16.

Ďurišová, J. (1990): Charakteristika nerostotvorného prostředí na vybraných lokalitách Jeseníků na základě studia fluidních inkluzí. - Sbor geol. Věd, Řada LGM, 29, 167-186. Praha.

Gadas, P. (2002): Křišťály z Velkých Kunětic. - Minerál, 10, 335-337. Brno.

Jedlička, J. (1995): Přehled mineralogie žulovského masívu ve Slezsku. - Severní Morava, 70(1995), str. 35-50.

Kretschmer, F. (1896): Die Mineralvorkommen von Friedberg. -Tschermaks minereal.petrogr. Mitt, 15, 9. Wien.

Kruťa, T. (1973): Slezské nerosty a jejich literatura. Moravské zemské muzeum, Brno.

Losos, Z. (1997): Křišťály z žulovského masívu. - Minerál, 5(1997), No. 1, str. 22-24.

Němcová, J. - Němec, F. (1970): Krystalované křemeny Rychlebských hor. - Acta Universitatis Palackinae Olomucensis, Geographica-geologica, 29, 65-76. Olomouc.

Novotný, P. (1997a): Žulová - Korálové jámy. Část I. - dokumentační práce. - Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1996, 109-110. Brno.

Novotný, P. (1997b): Žulová - Korálové jámy, ověřovací práce. - Minerál, 5(1997), No. 1, str. 25-27.

Novotný, P. - Dobeš, P. (1999): Žulová - Korálové jámy. Část II. - výzkum fluidních inkluzí. - Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1998, 116-119. Brno.

Pauliš, P. (2001): Nejzajímavější mineralogická naleziště Moravy a Slezska. Kuttna Kutná Hora 2001.

Skácel, J. et al. (1968): Oblastní surovinová studie Jeseníky. Část II. MS. Geologický průzkum Ostrava.

Zimák, J. - Demek, J. - Janoška, J. - Pek, I. - Zapletal, J. (1995): Průvodce ke geologickým exkurzím. Střední a severní Morava, Slezsko. UP Olomouc.

Zimák, J. - Novotný, P. - Fojt, B. - Večeřa, J. - Losos, Z. - Vávra, V. - Večeřová, V. - Skácel, J. - Kopa, D. (2003): Exkurzní průvodce po mineralogických lokalitách v okolí Javorníku, Jeseníku a Zlatých Hor. Vydavatelství UP Olomouc.