Hradbový Ametyst z Bochovic

Lokality v ČR

Ametysty jsou známy na křemenných žilách u Ciboušova u Klášterce nad Ohří, Pentler, Údolíčka a Horní Halže v Krušných Horách nebo u Bochovic, Kojatína a Hostákova na západní Moravě, v okolí Tišnova (vrch Květnice). V oblasti Vysočiny - okolí obcí Nové Veselí, Budeč nebo Česká Mez a Sázava. V jižních Čechách najdeme oblast, která je typická výskyty krystalických ametystů a zonálních ametystů, které tvoří žilky v obecném křemenu. Oblast můžeme vymezit v širším okolí Milevska, Kovářova, okolí hradu Zvíkova a přilehlých vesnic, kde byly ametysty nalezeny na různých místech.

V podobě geod se vyskytují v podkrkonošských paleobazaltech (melafyrech) u Kozákova, Doubravice, Frýdštějna, Rváčova, Železnice, apod. (Bouška 1976). Za zmínku stojí vysoce ceněné a hodnocené geody s ametystem z lokality Rašovka v katastru obce Javorník u Dlouhého Mostu.

K důležité skupině, známé mezi sběratelskou veřejností, podle Mrázka (1991) patří bezesporu zonální křemen-ametystové žíly nacházející se v exo- a endokontaktu třebíčského masívu. Menší význam potom mají křemenné žíly s ametysty, prorážející různé horniny moldanubika a moravika, případně nasavrckého plutonu. Výskyty drahých kamenů vázaných na ostatní hydrotermální žíly považují vesměs jen za raritní. Uvádí, že tento způsob členění není vyčerpávající a také plně neodpovídá běžnému používanému genetickému členění rudních a ostatních hydrotermálních žil na Českomoravské vrchovině. Bylo prý snahou o praktické rozdělení žil ve vztahu k výskytu určitých drahých kamenů, které mají nebo mohou mít význam v kamenářství.

Bochovice

    Pohled zapadním směrem od obce Bochovice do prostoru výskytu křemenných žil s ametystem (stav 03/2023)

Budeme-li se držet výše uvedeného rozdělení, pak patří Bochovice do prvního z genetických typů - zonálních křemen ametystový žil, nacházející se v exo- a endotaktu  třebíčského masívu. Byly zaznamenávány jen v severní části tohoto tělesa (severně od tzv. třebíčského zlomu). Největší koncentrace tohoto typu je u Bochovic, Hostákova, Valdíkova a Kojatína. Žíly obecného křemene se záhnědou a ametystem jsou známy i od Velkého Meziříčí (Jabloňov, Křoví), Horních Vilémovic, severně od Třebíče, východně od Vladislavi aj. Přes velmi blízkou genezi těchto žil, mohou být určité rozdíly v geologických a tektonických pozicích a důsledkem toho jsou částečně odlišné minerální výplně žil (počet pásů, zbarvení, morfologie krystalů, inkluze, aj.). 

                     Tektonická stavba třebíčského plutonu včetně označení segmentů (upraveno podle Bubeníček 1968a)

Výskyt tzv. hradbového ametystu od Bochovic, spolu s dalšími varietami křemene, zmiňuje již Dvorský (1899). Stručnější poznámky o výskytu bochovických křemenů můžeme najít v řadě pozdějších prací (Kučera 1923, Burkart 1953, Rejl 1977, Mrázek et al. 1978 aj.). Nejucelenější přehled o geologických, mineralogických a petrologických poměrech bochovických křemen-ametystových žil podává Mrázek a Rejl (1980a). 

 Tyto žíly jsou zde rozděleny do tří samostatných žilných polí. Prorážejí horniny třebíčského masívu, které je možno označit jako amfibol-biotitické křemenné syenity. Kromě těchto hornin se tu také vyskytují doprovodné žilné horniny, reprezentované zejména aplity a dále pak pegmatity.

 Krystaly bochovických křemenů jsou morfologicky chudé. Obvykle jsou na jednom konci ukončeny spojkou obou základních romboedrů a nevykazují většinou ani část prizmatu. Jeví někdy známky kostrovitého vývoje. Velikost je proměnlivá, některé měří jen pár milimetrů, jiné se dorůstají 5-15 cm. Běžné jsou drúzy, v niž lze pozorovat paralelní srůsty několika jedinců. Na krystalech se objevuje zonálnost, jejíž označení je dáno barevným charakterem konečné zóny. Nejhojnější je zde obecný křemen a ametyst. Ametysty jsou zde světlé až tmavě fialové převážně jen průsvitné a neprůhledné.

Podle Mrázka (1991) křemen-ametystové žíly u Bochovic představují vysokoteplotní hydrotermální fázi třebíčského masívu, jež z genetického hlediska můžeme zařadit do období postgeneze aplitů a pegmatitů. Vývoj těchto žil byl vzhledem k tektonickému neklidu značně složitý, což se projevilo v jejich zonálním uspořádání a také v častém tektonickém porušení žil a vyhojení křemenem mladší generace. Bílé zóny křemene mají stejný charakter jako zóny průsvitné, liší se jen přítomností vzduchových kanálků, orientovaných kolmo k okrajům zóny. Zóny jsou sdruženy do pulsů, jednotlivé pulsy se vyznačují převládajícím barevným odstínem. Úplný puls byl vždy ukončen krystalizací zóny mléčně bílého křemene a následným krátkým hiátem. Tato zóna je ostře ohraničena od následujícího pulsu a kromě toho na periferii se seskupují shluky inkluzí cizích minerálů. Zonálnost se opakuje v šesti, ojediněle až v osmi pulsech.

 Na krystalech výrazně převládá krátce prizmatický habitus, což spolu se symetričností ploch nasvědčuje vzniku z vysoce temperovaných a koncentrovaných hydrotermálních roztoků. Kostrovitý vývoj krystalů pak ukazuje na rychlou krystalizací. Naleptání na některých plochách krystalů obrácených směrem do hloubky potvrzuje teorii o oživování přínosu látek. Dlouhodobé zkušenosti podle Mrázka (1991) ukazují, že především křemen-ametystovou žilovinu lze velmi dobře použít jako drahý kámen.

Literatura:

Bernard J. H. et al. (1981): Mineralogie Československa. 2. vydání. - Academia. Praha.

Bouška V. & Kouřimský J. (1976): Drahé kameny kolem nás. 2. vydání. - Státní pedagogické nakladatelství. Praha.

Bubeníček J. (1968a): Geologický a petrografický vývoj třebíčského masívu. Sbor. geol. věd, Geol., 13, 133–164.

Dolníček Z & Slobodník M. (1999): Příspěvek ke genezi krystalovaných křemenů z Květnice u Tišnova. Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku v r. 11998, roč. 6, -, s. 78-80. Brno.

Dvorský. F., (1899): O předních nalezištích nerostů na západní Moravě., Mus. Franc. Annales

Mrázek I. et al. (1978): Závěrečná zpráva úkolu Třebíčsko – Žďársko (01782353). –MS Geofond. Praha.

Mrázek I., Rejl L. (1980): Zonální křemen - ametystové žíly u Bochovic na Třebíčsku. Sbor. NM, 36 B, 1-20. Praha.

Mrázek I., Rejl L. (1991): Drahé kameny Českomoravské vrchoviny. Muz.vlastiv.spol. v Brně a ZMM v Třebíči, 135 p.

Rejl L (1977): Zonální ametystové žíly u Bochovic na Třebíčsku. – Šperkařství, 3, 61 – 69. Praha

Šujanská D. (2014): DP: Investigation of quartz veins with amethyst. Přírod. fakul., ÚGV, MU.

Tůma, A. (1989) - Geologická stavba třebíčského masívu a strážeckého moldanubika v okolí Jabloňová. - DP, Přírodovědecká fakulta MU, Brno.

Zachař, A. (2021) Granitické pegmatity v durbachitech třebíčského plutonu; distribuce, geologická pozice a mineralogie, Disertační práce. MU, Přírod. fakulta. 

Zapletal K. (1933): Brekcie tmelené krystaly křemene na Tišnovsku. – Od Horácka k Podyjí, 10, 158 – 160. Znojmo