Jeskynní systém Výpustek najdeme asi 10 km severovýchodně od Brna u obce Křtiny v Moravském krasu. Jeskyně má dvě výškové úrovně. Ta vrchní hostila člověka samozřejmě častěji. To ale té spodní neubírá na zajímavosti, neboť jí protéká Křtinský potok. O tom, že se zde jeskyně nachází, věděli samozřejmě lidé odpradávna. Až v moderní době jsme však schopni zrekonstruovat její historii. Stejně jako mnohé jiné jeskyně totiž nejde jen o přírodní úkaz, nýbrž o prostor, který měl a má význam i pro člověka.
Vývoj systému Výpustek
Jeskynní systém Výpustku vznikal v několika vývojových fázích ponornou činností Křtinského potoka a jeho přítoků. Rozsah a uspořádání podzemních prostor ovlivnilo pravděpodobně i podzemní odvodňování Babické plošiny.
Výpustek má dvě patra. Vývojově starší prostory horního patra jsou mohutnější a rozlehlejší. Spodní patro leží o 40 m hlouběji a je dosud známo jen v několika krátkých úsecích, dosud protékaných podzemním tokem Křtinského potoka. Obě jeskynní úrovně propojují propasti, z nichž některé jsou dnes zasypány. Křtinský potok se po několika kilometrech neznámého podzemí opět objevuje na povrchu v závrtu Otevřená skála v těsné blízkosti silnice.
Podstatná část prostor horního patra byla vyplněna hlinitými sedimenty s vysokým obsahem fosfátů a četnými kosterními pozůstatky pleistocenních obratlovců. Pod hlínami jsou místy polohy říčních štěrků, dokládající dávnou aktivitu podzemních toků. Protože Výpustek byl převážnou část 20. století speleologům nepřístupný a mnoho vstupů do bočních chodeb bylo zazděno, není dosud zcela poznána hydrografie a paleohydrografie tohoto komplikovaného jeskynního systému. Kolem jeskynních prostor, zvláště jejich spodních pater, kolují už od středověku legendy a také z první poloviny 20. století existují zprávy o rozlehlých chodbách spodních pater, které jsou v současné době neznámé.
Od pravěku po novověk
Zhruba před 15 000 lety začali jeskyni využívat kromě zvířat také první lidé. O jejich životě vypovídají nálezy prvních nástrojů nebo první keramiky. Ani v pozdějších obdobích nezela jeskyně Výpustek prázdnotou. Na Moravě v pozdější době existovala kultura, kterou dnes nazýváme Halštatská. Výpustek nebyl jedinou jeskyní Moravského krasu, kterou v této době využívali. Nejznámějším příkladem je proslulá Býčí skála. V této době měly jeskyně, Výpustek nevyjímaje, především kultovní a případně pohřební význam.
Lidé se poté přesunuli z jeskyní do jiných sídel, neznamená to však, že by na jeskyně zanevřeli úplně. Nepochybně zde mnohokrát hledal nějaký člověk úkryt před přírodními živly anebo před zraky dalších lidí, ať již byl důvod jakýkoliv. Tento stav trval dlouhá staletí. Dobře víme, že v 17. století se sem vydávali také místní léčitelé a mastičkáři, kteří zde hledali kosti pravěkých zvířat (k nalezení zde byly kosti i medvědů či pravěkých nosorožců. Z kostí potom vyráběli své produkty, samozřejmě označené jakožto magické. Právě v této souvislosti máme i vůbec první historický písemný záznam o jeskyni Výpustek, který pochází z roku 1609.
Postup poznání jeskynního systému Výpustek
Již v 17. století se lidé snažili o zmapování o jeskyni Výpustek. V zápisech mnicha Martina Alexandra Vigsiuse se proto můžeme dočíst třeba o tom, kde se v jeskyni nachází propast, ke které není radno se přibližovat. V roce 1669 zase vyšla kniha brněnského učence Hertoda z Todtenfeldu nazvaná „Tartaro – Mastix Moravie“, kde se píše o tom, jak je v jeskyni spousta chodeb a otvorů, které nikdo nikdy nenavštívil a nikdo neví, co se v nich nachází.
Poměrně podrobnou mapu vytvořil v roce 1807 inženýr na knížecím dvoře rodu Lichtenštejnů František Lola. V první polovině 19. století se o zmapování pokoušeli i další lidé, ale současně v ní také našla celá řada z nich smrt. V zápisech hraběte Salma se uvádí, že na konci 17. století se z Výpustku např. nevrátilo 14 dobrodruhů z Olomouce, kteří se ztratili někde v prostorách jeskyně. Poté nechal hrabě údajně nejnebezpečnější prostory zazdít, avšak tyto prostory nebyly později nalezeny.
Koncem 19. století působili ve Výpustku dva významní archeologové – Dr. Martin Kříž a kustod Vídeňské akademie věd Josef Szombathy. Během průzkumů objevili v propasti blízko vchodu asi sto let starou kostru statného muže. V sedimentech chodeb pak byly odkryty kostry pleistocenní zvířeny, jeskynních medvědů, lvů a dalších obratlovců.
Na sklonku 19. století se také podařilo objevit podzemní tok ve spodním patře, když se do propasti č. 3 nechal spustit dělník F. Blažík. O několik let později prostory spodního patra zmapoval Ing. H. Bock, který se spolupracovníkem O. Olbertem odvážně sestoupil za pomoci dvojitého lana, na kterém byly uzly půl metru od sebe. Popisuje, že na dně tekl čistý potok, ztrácející se k severozápadu a stěny byly pokryty bahnem. Hloubka spodního patra byla 35 metrů od vstupu do propasti.
Průzkum jeskyně pokračoval i na začátku 20. století, kdy se na něm podílel i legendární archeolog Karel Absolon. V téže době však bylo zjištěno, že velké množství zvířecích kostí a také netopýřího trusu tzv. guána zde vytvořilo silnou vrstvu velmi kvalitního hnojiva s vysokým obsahem fosforu. Tyto fosfátové hlíny se ve Výpustku začaly těžit a tím začala doba, kterou lze popsat jako dobu destrukce jeskynního systému. Lze předpokládat, že těžba nenávratně zničila množství archeologických artefaktů. I v době, kdy se v jeskyni těžili fosfátové hlíny, ale pokračoval průzkum odlehlejších částí jeskyně. Přínosem byl nález kompletních koster pleistocenních zvířat a z vyvážek se podařilo zachránit i archeologické artefakty dokládající osídlení ve starší době kamenné.
S tím souvisí i jedna nevyřešená záhada, která si nezadá s tajemstvími, která známe z hollywoodských filmových scénářů. V roce 1939 zkoumal jeskyni jistý Jiří Urbánek. Později se na veřejnosti objevili jeho zápisy a podrobný kreslený plán. V tomto plánu je zakresleno celé jedno další patro a především 128 metrů dlouhé podzemní jezero. Do dnešní doby se nikomu jinému nepodařilo najít.
V roce 1947 byla členy Speleologického klubu objevena propast č. 9, která se taktéž napojuje na spodní patra, protékaná Křtinským potokem. Několik desítek metrů dlouhý úsek spodního patra se dosud nepodařilo prozkoumat dál. Po proudu i proti proudu toku brání v pokračování sifony. Odtokový je značně zanesený bahnem. Spodní patro je patrně i klíčem k dalšímu pokračování vodu protékaných cest, jejichž průběh je dosud neznámý.
Výpustek pod nadvládou armád
Vraťme se teď znovu na konec 30. let. V roce 1938 si jeskyni Výpustek vyhlédla československá armáda, která v ní začala budovat velký muniční sklad. To znamenalo další, a ještě větší devastaci a destrukci podzemních jeskynních prostor. Československou armádu poté v jeskyni vystřídal Wehrmacht a ke konci druhé světové války zde byla vybudována továrna na letecké motory. To samozřejmě zahrnovalo absolutní zničení již tak zdevastovaných částí jeskyně. Betonové podlahy, zazděné chodby, další naopak vyražené a instalace mnoha těžkých strojů: to vše jeskyni nenávratně poškodilo. A aby toho nebylo málo, při ústupu byl vnitřek jeskyně přímo vyhozen do povětří.
Po skončení 2. sv. války byl vstup do jeskyně obnoven a v šedesátých letech se do jeskyně ČSLA znovu vrátila. Tentokrát zde bylo vybudováno přísně tajné velitelské stanoviště, které mohlo být využito například ve chvíli, kdy by hrozilo nasazení jaderných zbraní. Ve vlastnictví AČR lokalita zůstává až do roku 2021 a poté jeskyně Výpustek přešla pod správu jeskyní České republiky.
Od doby, kdy v útrobách jeskyně přebývali naši pravěcí předci, uběhla dlouhá doba. Začalo to ohništěm a skončilo velitelským stanovištěm pro případ jaderné války. Nyní se můžete do jeskyně Výpustek znovu podívat i vy. Od roku 2022 je totiž částečně přístupná veřejnosti. V současnosti se provádí na těchto trasách.
Mapy prohlídkových okruhů
Zdroj:
https://vypustek.caves.cz/historie
https://www.moravskykras.net/jeskyne-vypustek.html
https://www.stoplusjednicka.cz/vypustek-v-moravskem-krasu-stiny-tajemne-jeskyne
