ŽELEZITÉ KŘEMENY - Železáky

Úvod

Spodnoordovická ložiska železných rud jsou provázena výskyty železitých křemenů nápadného pestrého zbarvení, rozmanitých textur a struktur (Liebus 1913; Slavíková, Slavík 1919; Tuček 1958; Petránek 1981). Od druhé poloviny 20. století jsou tyto křemeny vyhledávány zejména sběrateli minerálů (bývají nazývány „železáky“ nebo „železňáky“) a jejichž krása vynikne zejména po rozřezání a naleštění. Kromě sběratelského zájmu jsou železité křemeny využívány v zhotovování šperků, ozdobných nebo dekoračních předmětů (Bernard et al. 1981). V 70. letech 20. století byla železitým křemenům věnována pozornost v rámci vyhledávání domácí šperkařské suroviny (Ševčík 2004). Oproti starším (např. Slavíková, Slavík 1919; Svoboda, Prantl 1951), ale i některým současným (např. Petránek 1986; Bernard 2000) názorům na sedimentární nebo hydrotermálně sedimentární původ železitých křemenů (chemogenní sedimenty syngenetické s tvorbou těles oolitických Fe rud) vznik železitých křemenů úzce souvisí s vulkanickou činností, tektonickým porušením horninových souvrství včetně poloh železných rud a výstupem hydrotermálních roztoků bohatých kyselinou křemičitou (Černý 2000 aj.).

Geneze a výskyt

V oblasti Brd se nacházejí i drahé kameny, konkrétně železitý křemen a acháty. Železitý křemen byl nalezen v oblasti Jinců, ale také ve štěrkových náplavech Červeného a Jalového potoka. Od 80. let 20. století je produktivní lokalitou brdských achátů stále činný lom u Zaječova (CÍLEK, 2005).

Železité křemeny jsou vázány na žilné struktury (výplně otevřených dislokací přetínajících tělesa vulkanitů nebo Fe rud), jejichž až několik dm mocná výplň má zonální stavbu. Výchozy žil železitých křemenů jsou známé například z lomu v Zaječově nebo z pinkového pásma na Fe ložisku Cheznovice - Janovky. Významným strukturním znakem železitých křemenů je zbarvením pestrá stavba sférických, pisolitických až hvězdových agregátů (Janouš, Černý 1995; Habermann, Ševčík 2004). K žilným železitým křemenům lze zařadit i silně prokřemenělé sedimenty v jejich blízkosti, v nichž je místy zachovaná vrstevnatost, drobné tektonické posuny a vzácně i křížové zvrstvení. V červeném železitém křemeni brekciovité textury byly zjištěny i úlomky silicifikovaných Fe rud (Černý 2000). Zbarvení způsobují oxidy a hydrooxidy železa a chlorit, mobilizované z Fe rud. Výskyty železitých křemenů zejména v jz. okrajové části Hřebenů jsou vázány na komárovský vulkanický komplex s polohami železných rud, tj. v širším okolí Jinců a lokálně též na lokalitě Babka - Moklické údolí u Řevnic.

Masově červené a žluté pisolitické (kolem centra vznikají různě zbarvené vrstvičky) nebo paprsčité železité křemeny, proniknuté mladším bílým nebo čirým křemenem, se nacházejí na z. svahu vrchu Ostrý u Felbabky (Liebus 1913; Slavík 1918; Slavíková, Slavík 1919; Dvořák 2012). Zdrojem tzv. achátových pecek (obr. 83), nalézaných na z. svahu vrchu Ostrý a u Felbabky jsou zvětralé bazické mandlovcovité vulkanity strašického komplexu svrchnokambrického stáří. Přímo u Eugenova uvádějí Slavíková a Slavík (1919) z obvalů hojný kusový železitý křemen a celistvý černošedý prokřemenělý hematit - ocelek, místy rudě skvrnitý. Hojné nálezy pestře zbarvených křemenů jsou známy z haldového materiálu mezi Ohrazenicemi a Křešínem v okolí kóty Ve Vrškách (505 m), na Decperku (Slavíková, Slavík 1919; Tuček 1958; Vanek 2011; Dvořák 2012). Červený, červenohnědý, žlutohnědý nebo šedozelený železitý křemen obsahuje hojné zonálně zbarvené pisolitické a sférolitické (hvězdičkovité) útvary a ledvinité agregáty masivního hematitu. Červenohnědý a žlutý křemen má i brekciovitou texturu.

Místy se zde vyskytují geody bílého křemene až ametystu nebo šedobílé acháty s koncentrickým či paralelním páskováním, vázané na svrchnokambrické bazické mandlovcovité vulkanity.

V sv. části Hřebenů je významnou lokalitou železitých křemenů Moklické údolí a svah vrchu Babka (505 m) j. od Řevnic (Slavíková, Slavík 1919; Tuček 1946; Kočí 2004; Mlčoch et al. 2010; Vanek 2011). Naleziště na Babce, představující pinky po těžbě železných rud zjz. od vrcholu nedaleko opuštěného křemencového lomu, poprvé popsali Slavíková a Slavík (1919). Červený a žlutohnědý železitý křemen obsahuje hojné ledvinité útvary kovově šedého celistvého hematitu, má pisolitickou až paprsčitou stavbu a místy přechází do jemně laminovaného chalcedonu nebo hrubozrnného čirého obecného křemene až křišťálu s krystalovým omezením do dutin, v nichž bývají vyvinuty i krystalky hematitu hexagonálního obrysu nebo hnědočerné jehličky goethitu. Někdy je brekcie úlomků šedobílého a červeného křemene s celistvým hematitem tmelena nafialovělým křemenem (obr. 88 - 90). Slavíková a Slavík (1919) připomínají, že se jedná o nejkrásnější železité křemeny v jimi zkoumané oblasti. Podle starých zpráv mohl být železitý křemen z Babky použit při výzdobě kaplí na Karlštejně (Vachtl 1949). Pozdější výzkum však prokázal, že drahé kameny pro středověké inkrustace v kaplích na Karlštejně a na Pražském hradě pocházejí hlavně z lokality Ciboušov v Krušných horách (Skřivánek et al. 1985). Pouze v případě později doplňovaných tzv. nepůvodních kamenů ve výzdobě karlštejnské kaple sv. Kříže (Skřivánek 1985) lze uvažovat o možné náhradě ciboušovského křemen-jaspisového materiálu obdobnými kameny z jiných lokalit, například železitými křemeny z brdských nalezišť (Skřivánek 1992), patrně i z Babky u Řevnic.

Surovina z náplavů

Jiného původu jsou křemenné hmoty a chalcedony, občasně nalézané v okolí Klínce a Jíloviště v sv. části Hřebenů při těžbě štěrkopísku nebo v půdním pokryvu (Kettner 1911; Petrbok 1928, 1933; Štafl 1949 - 1950). Pecky, valounky a úlomky jaspisu, ametystu, chalcedonu až žlutobílých achátů spolu s úlomky prokřemeněných kmenů stromů - araukaritů jsou součástí reliktů říčních a jezerních sedimentů klíneckého stadia miocénního stáří a jejich zdrojovou oblastí je Podkrkonoší, odkud byly miocénní řekou transportovány až do j. okolí dnešní Prahy (Chlupáč et al. 2011). Obdobně z oblasti kutnohorského krystalinika pocházejí mineralogické nálezy červených granátů (pyrop a pyrop-almandin) nebo modravých korundů - safírů v těžkém podílu recentních náplavů především Bojovského potoka (přeplavené miocénní sedimenty).

Literatura a archivní prameny