Lom Smrčí Olivín
Bazanit s olivinickým xenolitem
Cca 2,5 km jjv. od Železného Brodu najdeme na sv. okraji obce Smrčí rozsáhlý lom. K provozním a administrativním budovám vede asfaltová komunikace přímo z obce Smrčí. Lom má dvě rozsáhlé části, ve starší (netěžené) je technické zázemí a skládky kameniva, ve východní části lomu probíhá těžba. Pro vstup do lomu je nezbytné povolení majitele. Oblast je zajištěna kamerovým systémem a pohybovými čidly, které doplňuje zásahové vozidlo bezpečnostní agentury.
Horniny v lomu náleží k vulkanickému komplexu Kozákova, který leží na hranici železnobrodského krystalinika a svrchnopaleozoické výplně podkrkonošské pánve. Pod bází výlevů bazických hornin vulkánu nacházíme aluviální sedimenty miocénního stáří, což určuje stáří vulkanismu do období miocén – pliocén. Podle radiometrického datování má komplex mladých vulkanitů stáří 4-6 miliónů let. Rekonstrukci sopečné aktivity uvádí Řeháček (1991). Aktivita začala ve svrchním miocénu až spodním pliocénu explozemi sopečného popela, který lze identifikovat ve štěrkopísčitých říčních terasách. Následoval výlev bazaltové lávy do okolí Podmoklic, který se vlil do tehdejšího říčního koryta Jizery. Následovala mohutná erupce na vrcholu Kozákova, na kterou navázaly lávové výlevy až do okolí Železného Brodu. Část tohoto proudu překryla první výlev v korytě Jizery. V závěrečné fázi činnosti vulkánu došlo k nasypání popelového kuželu Čertího kopce a na lokalitě Podprackov.
Stavba lávových proudů má typickou sloupcovitou odlučnost. Jednotlivé lávové proudy mají mírně odlišnou stavbu – ve spodním proudu se vytvořily pravidelné vertikální šestiboké sloupce , ve svrchním proudu najdeme tenčí sloupky často uspořádané do vějíře . V některých částech lávových proudů jsou sloupce prohnuté .
Bazické horniny mají porfyrickou strukturu s vyrostlicemi olivínu a pyroxenu . Základní hmotu tvoří pyroxen – augit, plagioklas labradoritového složení, olivín, nefelín, magnetit a sklovitá fáze. Vyrostlice olivínu byly identifikovány ve dvou generacích. První tvoří magmaticky korodovaná zrna, často polámaná s obsahem 90 % forsteritové složky. Druhou generaci tvoří automorfní zrna s obsahem forsteritové složky až o 15% vyšším oproti první generaci. Pyroxen augitového složení tvoří menší vyrostlice, někdy je lemován jemně zrnitým agregátem klinopyroxenu. Ortopyroxen se objevuje jen ojediněle a je lemován klinopyroxenem.
Shrbený (1968) označuje horniny na základě chemického složení jako olivnické bazalty nebo nefelinické či analcimické bazanity . Horniny mají relativně vysoké obsahy MgO, Ni a Cr, které jsou ovlivněny pravděpodobně přítomností olivínových uzavřenin. Řeháček (1991) klasifikuje horniny do pole bazanitů s přechodným rázem mezi skaergaardským a havajským alkalickým trendem. Vzhledem k obsahu normativního nefelinu nad 5 %, je konečné označení horniny nefelinový bazanit.
Typickým jevem kozákovských vulkanitů, který je velmi dobře odkryt právě těžbou v lomu ve Smrčí, jsou ultramafické olivinické xenolity. Jejich zelená barva a hruběji zrnitá stavba je v bazanitu velmi nápadná a velikost xenolitů se pohybuje od 1 cm do výjimečných 60 cm . Olivinické xenolity zaujímají asi 2 % objemu horniny. Přibližně polovina xenolitů má rozměr 1-2 cm, xenolity nad 5 cm tvoří asi 10% podíl. Na plochu 1 m2 připadá průměrně 35 xenolitů o velikosti nad 1 cm.
Detail xenolitu
Xenolity jsou horniny tvořené čtyřfázovým systémem: převládá olivín, méně jsou zastoupeny ortopyroxeny, klinopyroxeny a chromspinel . Složení xenolitů tak nejčastěji odpovídá dunitu nebo lherzolitickému peridotitu. Olivín je forsterit s asi 12 % fayalitové složky, pyroxen odpovídá enstatitu s 30-50 % ferosilitové složky. Původ ultramafických xenolitů lze předpokládat ve svrchním plášti, v hloubce 30 – 80 km. Odtud byly vyneseny alkalickou bazaltoidní taveninou, která vystupovala podél geologických struktur z větších hloubek.
Zdroj:
Beneš K., Čech V., Havlena V., Holub V., Klein V., Kopecký L., Řezáč B., Sattran V., Soukup J., Svoboda J., Tásler R., Vodička J. (1963): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000, M – 33 – XVI, Hradec Králové. – ÚÚG v Academii, 204 stran. Praha.
Fediuk F. (1971): Ultramafity krkonošsko-jizerské oblasti. – Acta Univ. Carol., Geologica, 4, 319-343. Praha.
Řeháček J. L. (1991): Petrologie a vulkanologie Kozákova. – Věstník ÚÚG, 66, 5, 295-300. Praha.
Shrbený O. (1986): Chemistry of Tertiary alkaline volcanic rocks in the crystalline area NE of the Lužice Fault in northern Bohemia. – Čas. Mineral. Geol., 31, 1, 27-42. Praha.
