Za nejstaršími stromy na Moravě

V roce 1939 tuto lokalitu objevil Prof. Radim Kettner. Ten nejprve nálezy správně zařadil do devonu, nicméně do devonu středního (st. eifel). Dnes již víme, že nálezy z Chabičova patří stupni svrchní ems spodního devonu (dalej). Lokalita je svým uspořádáním velice neobvyklá a komplikovaná, protože zatím ji nedovedeme uspokojivě zrekonstruovat. Na lokalitě bylo nalezeno šest druhů trilobitů. Trilobiti jsou většinou slepí nebo měli velmi redukované oči. To mnohé badatele vedlo k předpokladu, že šlo o hlubokomořské prostředí, nebere se však v úvahu, že jsou ve stejných vrstvách zachovány nálezy, jež této možné teorii odporují. Jde například o nálezy rugozních (drsnatých) korálů Syringaxon (Alleynea) zimmermanni Weissermel, 1941, Pleurodictyum sp. Goldfuss 1829, kteří obývali mělká, dobře prokysličená, příbojová moře, stejně tak hlubší bahnitá moře nesvědčila lilijicím, orthocerům, ale především v některých vrstvách poměrně hojný výskyt suchozemských rostlin prozatímně určených rodů Pseudosporochnus Leclercq & Banks, 1962 † a Chlupacia moravica Obrhel (1975) †.

Illaenula illaenoides (Šnajdr, 1977)†     Velikost trilobita: 22 mm 

Proto je pravděpodobnější teorie, že se jednalo spíše o pobřežní oblast s prudkým hloubkovým spádem šelfu do moře. Tato teorie vychází především z předpokladu velmi častého výskytu fosílií těchto rhiniových rostlin ve stejném souvrství s živočichy obývající hlubokomořské prostředí. Je nepravděpodobné, že by splach nediferencovaných fragmentů těchto suchozemských rostlin byl tak častý do velkých hloubek, pokud by se nejednalo o prudké, spádové pobřeží a jednalo se o klasickou hlubokomořskou pánev.

Pseudosporochnus je rod vyhynulé psilofytní (prutovkovité) cévnaté rostliny, která žila v období středního devonu (před cca 365 miliony lety), jehož fosilní pozůstatky byly nalezeny v Evropě. Tato rostlina je jedním z nejstarších známých stromů, který je příbuzný dnešních kapradin: měl silný kmen, a mohl dosahovat výšky až tři metry (některé zdroje uvádějí výšku okolo 75 cm nebo něco přes 1 m, pravděpodobně druh od druhu). Centrální kmen se opíral o velký počet kořenů a zdobila jej olistěná koruna. Musel to být jeden z nejvyšších stromů středního devonu.

První fragmenty fosilií rodu Pseudosporochnus, byly nesprávně popisovány jako řasy. V současnosti je Pseudosporochnus považován za skupinu rostlin tzv. cladoxylopsidy, které se vyznačují komplexním cévním systémem s řadou radiálních struktur (xylémy). Je obecně považován za hlavní složkou nejstarších lesů Země.
Vzhledem k tomu, že se pozůstatky těchto prutovkovitých nalézají v Chabičově ve vrstvách společně s mořskými živočichy Crinoidea, korály, tentakuliti, brachiopody a trilobiti (Illaenula illaenoides, Moravocoryphe kettnerii, Struveaspis micromma, Phacopidela microma, Piriproetus sp., Plagiolaria sp.), lze tedy předpokládat, že šlo o přímořské pobřeží.
Je důležité si uvědomit, že se český masív (totéž platí i o moravských devonských vrstvách) v období devonu nacházel na jižní polokouli téměř na rovníku, takže zde tehdy panovalo téměř tropické podnebí. Žili zřejmě na rozhraní vody a souše obojživelným způsobem. Tvořily nízké bylinné až keřovité porosty zaplavovaných břehů v horní části litorální zóny (supralitorální). Pobřeží mohlo připomínat známé mangrovové porosty (kořenový systém rostliny Pseudosporochnus by tomu odpovídal), které se dnes nalézají v tzv. brakických vodách, to je v deltách řek, kde se sladká voda mísí se slanou a tak podobně mohla vypadat scenérie krajiny, kterou dnes známe jako stínavsko-chabičovské souvrství.