Baňská Štiavnica ... Terra Banensium II.díl

Terra Banensium II. díl

Patnácté století přineslo banskoštiavnickému regionu rušné časy požárů a mocenských bitev o uherský trůn, zničení Starého města završilo rozsáhlé zemětřesení z 5. června 1443. Samostatným hornickým městem se stala Banská Belá v r. 1453, ale její sláva po několika zatopených hlavní dobývky v r. 1383 a r. 1474, se už nikdy nevrátila. I navzdory mnoha snahám a nemalým finančním prostředkům, které vynaložili na její obnovu. O samostatnost se snažila i Hodruša. Hornické podnikání zde bylo výnosné, terén umožňoval dobré odvodňování a rychlý postup hornických prací do větších hloubek a proto zde v r. 1494 založili novou dědičnou štolu, dnešní Hodrušskou dědičnou štolu.

Rozšiřovaly se i doly v Banské Štiavnici. V centrální části založili dědičnou štolu Glanzenberg, pod Ottergrundom bylo několik štol jako samostatný těžící závod s vlastními úpravnickými a hutnickými objekty. Dědičnou štolou se stala i štola Klinger, která sloužila ještě v 20. století. O tom, že hornictví koncem 15. století bylo v rozkvětu, svědčí i stavba pátého velkého kostela, zasvěceného Sv. Kateřině, patronce horníků. Velkým přínosem rozvoje hornictví byl Baltazar Stęchły, který dokázal ovlivnit panovníky a dosáhl na řadu výhod pro horníky. Dosáhl u krále Matyáše Korvína v r. 1470 osvobození města od daní, u krále Vladislava II. v r. 1496 povolení kácet dřevo mimo oblasti štiavnických lesů. Stejně v r. 1504 na jeho podnět byla v Banské Štiavnici zřízena prubírna kovů pro těžaře, jejíž vedoucím se stal sám Stęchły.

Počátkem 16. století bylo v okolí Banské Štiavnice 426 samostatných těžařstev. V Banské Belé jich bylo 13, v Banské Štiavnici 141, v Hodruši 136, v Štiavnických dolech 52, ve Vyhních 84. olověné doly pod Starým městem podfárali dědičnou štolou Glanzenberg a v důlním úseku Michal založili pracoviště i na žilách Bieber a Terezie. Rozvoj hornictví ve velké míře ovlivňovalo Rosselovo těžařství a díky svým ziskům pomohlo na více místech rozvinout úspěšnou těžbu. Kolem důlních zařízení vybudovali rozsáhlé povrchové , jehož pojmenování Resle, zůstalo až dodnes. V jižním důlním revíru se činnost aktivizovala ve Fuchslochu a v Siglisbergu. V r. 1587 založili ve Fuchslochu samostatnou erární báňskou zprávu, která přebírala podíly od slabších těžařů. Největší těžaři se spojovaly do společností. Kuksári dědičné štoly Bieber / Kheffer, Heckhl, Moldner, Maruš, Saly / se v r. 1560 spojili s těžařstvem Středního Fuchslochu / Rubigall, Pastýř, Oder, Schlat /. O 11 let později technickoekonomické problémy přinutily silné těžařstvo založit moderní průmyslový podnik - těžařstvo Brenner.

 

Technika práce se měnila zlepšováním přepravy v dolech. Horninu nejprve dopravovaly ve vacích na hřbetech, potom tahali na závlačích, později používali bedny na kolečkách a potom převzali z Tyrolska vozíky, které upravili na podmínky štiavnických dolů, tzv. štiavnické důlní vozíky nazývané také uherské. Vertikální přepravu zajišťovaly pomocí jednoduchého zařízení Rumpálu, později používali šlapací kolo, koňský žentour nebo vodní kolo. Byla nutná vodní energie a tak začali budovat umělé vodní nádrže. V období 1500-1638 existovaly jen 4 vodní nádrže / Velká Vodárenská, Malá Vodárenská, Brennerštôlnianska, Evička /. Vodu čerpali nádobou na laně, větrání bylo přirozené, nebo nucené kde se používali větráky. Osvětlení prošlo od primitivních paprsků a pochodní k olejovým kahan. Vývoj hornictví si vyžádal i určitou specializaci dělníků. Vznikly nové specializované hornické profese jako lamači (rozpojily horninu), odklízeči (nakládali horninu do dopravních nádob) a odbíhači (dopravovali horninu na místo určení). Zvláštní čety zajišťovaly čerpání vod. Specializovaní pracovníci se zabývali úpravou rud a jejich hutněním. Samostatní řemeslníci připravovali nářadí, stroje a stavby pro důlní provozy. Naddůlní a jeho štajgři zajišťovaly kontrolu a provoz dolů, hutí a úpraven.

Státní správa postupně přebírala stále více dolů od drobných těžařů, kteří nemohli udržet báňskou těžbu finančně. V roce 1598 začal svou působnost první horní hrabě David Haag, jako představitel centrální správy, hlavního komorsko-hraběcího úřadu. Hlavní komorský hrabě spravoval hornictví, hutnictví a mincovnictví v sedmi středoslovenských městech. Podléhaly mu i lesy a uhlířství, spravoval panství, zámky a ostatní majetky patřící státu.

Pokračování příště..... 

Zdroj: 

            Lichner, M., 2002: Banská Štiavnica – Svedectvo Času [Banská Štiavnica – The Testimony of Time]. Ed. Studio Harmony, EAN 9788096854783, 256 p. In Slovak.