Volyň - Krušnohorské Scheelity
Volyně je malá vesnice, která leží v okrese Chomutov, v Ústeckém kraji a nachází se asi 4 km na jih od Výsluní. Leží v sedle výběžků hor směřujících k Prunéřovu, v nadmořské výšce 725 m. n. m. Volyně leží v katastrálním území Volyně u Výsluní o rozloze 7,13 km2.
V okolí obce Volyně byl dobýván magnetit na dole Petr a Pavel. Štola byla proražena asi 230 m na západ a v letech 1709- 1710 se odtud odvezlo malé množství rudy do perštejnských železáren. Ruda se zde dobývala i v letech 1824- 1827 a celkem bylo vytěženo asi 300 tun. Další pokusy o dobývání například v polovině 19. století zůstaly bezvýsledné (Bílek, Jangl, Urban 1976). Volyně je také známá těžbou mramoru, do roku 1848 zde byl činný vápencový lom. Mramor se zde těžil v jednom povrchovém lomu, který se nachází 20 metrů od zříceniny vápenné pece a je hluboký přibližně 15 metrů. I dnes jsou v okolí patrné malé jámy, jejíž původ je často spojován se zkušebními výkopy, kterými se dříve snažili najít nová ložiska mramoru. V minulosti byl pravděpodobně veškerý mramor vytěžen (Pressler 2015).
Lokalita se nachází ve střední části Krušných hor v severozápadní části okresu Chomutov, v Ústeckém kraji. Leží cca 1,5 km východně od obce Volyně, ve svahu pod ostrou zatáčkou asfaltové cesty, klesající do údolí Prunéřovského potoka (Gramblička 2015). Počáteční výchoz žíly se nachází cca 50 m SV od asfaltové cesty ve svahu se sklonem 20°, dále svah padá dolů a sklon svahu činí 40°. Žíla se nachází na levé straně od cesty, která vede k největšímu bývalému vápencovému lomu (vzdálenost lomu a žíly je cca 230 m). Lokalitu tvoří tři malé pinky a množství balvanů, ležících kolem nich. Pinky patrně zastihly žílu, vystupující zde na povrch. Žíla zde probíhá metamorfovanými horninami přísečnické skupiny, která je zde zastoupená souvrstvím Rusové, a spodní částí měděneckého souvrství. Jde zejména o dvojslídné drobové pararuly s polohami kvarcitických rul, svorové pararuly, tělesa dvojslídných ortorul a málo mocné polohy amfibolitů až skarnů. Většina balvanů je tvořená pouze samotným křemenem s dutinami po vylouženém fluoritu, pocházející patrně ze svrchních partií žíly, méně častá je čerstvější křemen-fluoritová žilovina a nalezeny byly i ukázky velkozrnné zonální fluoritové žíly jen s podřadným obsahem křemene. Textura žiloviny je nepravidelná, brekciovitá, voštinovitá až drobně drúzovitá s množstvím dutin po vylouženém fluoritu. Dle velikosti balvanů lze mocnost žíly odhadnout na 20 až 50 cm. Na lokalitě není možné pozorovat celistvou žílu, ale pouze balvany vystupující na povrch (Gramblička 2015).
Zdroj:
BÍLEK, Jaroslav, Ladislav JANGL a Jan URBAN. Dějiny hornictví na Chomutovsku. V Chomutově: Vlastivědné muzeum, 1976.
GRAMBLIČKA, Roman. Volyně [online]. Dostupný na :http://mineralycv.webgarden.cz/rubriky/menu/lokality/volyne
KLEPP, Jiří. Documentation of new locality with the occurrence of scheelite in the Ore Mountains, Dostupný na: https://socv2.nidv.cz/archiv40/getWork/hash/189d3ac6-26fd-11e8-90e4-005056bd6e49
KOLEKTIV AURORŮ, Sborník prací, Prognózy scheelitu (Au). Geoindustria s. p. Praha Př FUK Praha, 1989.
PRESSLER, Miroslav. Historické vápenky a těžba mramoru na Chomutovsku v Krušných horách [online]. [cit. 4. 9. 2017]. Dostupný na: http://www1.fs.cvut.cz/stretech/2015/sbornik_2015/0560.pdf
SZTACHO, Petr. Scheelitové skarny a stratiformní scheelitové rudy. Ústřední ústav geologický, Praha 1985.
ŠREIN, Vladimír. Výskyty scheelitu ve středních Krušných horách Ústecké muzejní sešity, 1993, Roč. 4, s. 109-110
ŠREIN, Vladimír. Nález scheelitového zrudnění skarnového typu v Krušných horách. Časopis pro mineralogii a geologii, 1983, Roč. 28, č. 2, s. 214. ISSN 0008-7378
