Rutil z Dobré Vody u Křižanova

Lokalitu rutilu u Dobré Vody objevil v roce 1912 ředitel měšťanské školy ve Velkém Meziříčí, K. Kořínek.

Poprvé ji zmiňuje KUČERA (1926) a JAROŠ (1930), který publikoval i jejich fotografie. BOUČEK (1930), profesor gymnasia ve Velkém Meziříčí a znalec nerostů na jihozápadní Moravě uvádí: „Od známé lokality zeleného opálu v Martinicích, směrem k Dobré Vodě a pak těsně jižně od vesnice, se nacházejí valounky rutilu. Vyvětrávají z matečné horniny ruly a jsou barvy černé až temně červené.“

V blízkosti Dobré Vody, západně a jihozápadně od obce, jsou nejméně čtyři významnější lokality rutilu a lze do budoucna očekávat, že v oblasti mezi Martinicemi, Vídní, Dobrou Vodou a Kozlovem budou nalezeny další výskyty.

Výskyt č. 1

Tato „klasická lokalita“ je situována západně od obce, na levé straně silnice z Dobré Vody do Vídně, přibližně 100–200 m od okraje obce. Je známa už přes 110 let (První zmínka 1912). Svým plošným rozsahem cca 200×120 m je největší z popisovaných a nejvýznamnější z hlediska nálezů. Dnes ji tvoří několik vzájemně souvisejících obdělávaných polí, které náleží různým vlastníkům a jsou tedy odlišně obhospodařovaná. Jde o součást ploché elevace s vrcholem 560 m n. m. O charakteru výskytu rutilu v deluviálních a eluviálních sedimentech na této lokalitě si můžeme učinit představu z menších melioračních prací, které tu byly prováděny v letech 2010–2011 těsně vlevo od silnice a u obce. V jílovito-písčitém sedimentu se objevily drobné černé valounky rutilu, které pocházely z hloubky 130–150 cm. V této části lokality je tedy doloženo, že jsou rutily prokazatelně uloženy ve větší hloubce, než je hloubka orby.  Podle úlomků je podložní okolní horninou biotitická pararula, místy s granátem. Její součástí jsou i časté větší agregáty šedobílého křemene, Vzácně byly zjištěny úlomky křišťálu, někdy s náznaky krystalových ploch.

Výskyt č. 2

Nedaleko západního okraje obce, cca 250 m západně, na pravé straně silnice z Dobré Vody do Vídně, jsou jednotlivá úzká pole. Výskyt rutilu se nachází na ploše 100×100 m v místech, kde silnice dosahuje svého nejvyššího bodu (přibližně 558 m n. m.). Toto místo leží mezi silnicí a polní cestou jdoucí od obce severozápadním směrem.  Nálezy rutilu se tu vyskytují na relativně malé ploše při západním okraji naleziště, blízko meze, která odděluje pole od velkého ze sceleného lánu. Ve východní části lokality je větší zastoupení menších valounů a úlomky krystalů jsou zcela ojedinělé.

Výskyt č. 3

Vlevo od silnice z Dobré Vody do Vídně, před odbočkou účelové komunikace k místnímu prasečáku, podél meze orientované ve směru SZ-JV při hranici katastru Dobrá Voda a Vídeň. Lokalita začíná cca 80 m od hlavní silnice, pokračuje směrem do mírného návrší v délce asi 200 m a šířce 60 m až k lesíku, kde nálezy končí. Nálezy jsou nejpočetnější na plošině na vrcholu elevace 540 m n. m.

Výskyt č. 4

Jihozápadně obce vede od Dobré Vody k Mostišti podél lesa a potoka elektrické vedení. Z něho je vedena samostatná odbočka směrem k místnímu prasečáku. Od zmíněné odbočky, od druhého až za čtvrtý sloup se po obou stranách vedení na ploše 170×100 m nachází další lokalita rutilu. Pole je rovinaté (nadmořská výška 510 m n. m.) a je situováno na jihovýchodním okraji katastru obce Vídeň. Tento výskyt se vyznačuje především hojnými drobnými rutily běžné hmotnosti, valouny jsou zde v malém množství, vyšší hmotnosti nejsou zastoupeny, je zde také minimum zlomků krystalů.   

Charakteristika a původ rutilu

Rutil tvoří na všech zdejších lokalitách v rozhodující většině valouny až zaoblené úlomky krystalů o běžné velikosti 1–3 cm. Po očištění jsou kovově lesklé, černé až tmavě červenočerné, oproti úlomkům tmavých hornin nápadně těžké. Na příčném lomu je nezřídka patrná barevná zonálnost, s lesklým hruběji zrnitým a nápadně štěpným hnědočerveným středem a jemnozrnnými černými okraji tvořenými minerálem s poněkud lasturnatým lomem.

Jádro je tvořeno silně lesklým, poměrně čistým rutilem, v mikroskopu červenohnědě prosvítajícím. Lem tvoří černý opakní minerál odpovídající ilmenitu, jehož tenké žilky také pronikají do rutilového jádra (BOUŠKA et al. 1972); je tudíž mladší. Většinou převládá rutil nad ilmenitem, vzácnější jsou valounky ilmenitu, ve středu jen s minimálně zachovaným rutilem (KOKTA 1935).

Rutily se nacházejí převážně v deluviálních kvartérních sedimentech (svahových hlínách). Pocházejí z migmatitizovaných biotitických pararul strážeckého moldanubika (gföhlská jednotka), které v blízkém okolí Dobré Vody obsahují četné vložky amfibolitů, erlanů a ojedinělých mramorů (STÁRKOVÁ, ed., 1994). Svědčí o tom relikty šedobílého křemene, které jsou zarostlé v rutilu. Rutil bývá někdy zarostlý přímo do prokřemenělé biotitické ruly. Z této horniny se zvětráváním dostává do eluvia a dále do svahových hlín. Valouny rutilu jsou relativně obohacovány povrchové části sedimentárních profilů, kde je vzhledem ke své velikosti a vyšší hustotě součástí druhotné „kamenné dlažby“ (dnes je na obdělávaných polích součástí ornice) v důsledku odnosu jemnějších a lehčích minerálů při vodní, částečně snad i větrné erozi (část valounů rutilu někdy připomíná hrance).

Zdroj:

BOUČEK, J., 1930: Nerostná naleziště okolí Velkého Meziříčí. – Výroční Zpráva zemského reálného gymnasia ve Velkém Meziříčí za školní rok 1929–30, Velké Meziříčí, 14p.

BOUŠKA, V., POKORNÝ, J., ADAM, J., 1972: Krystalochemické vztahy rutilu a železnatého rutilu. – Sbor. geol. Věd, řada. TG, 10, 45–67.

ĎASEK, M., HRAZDIL, V., 2017: Výskyt rutilu v deluviálních sedimentech na lokalitě Dobrá Voda u Velkého Meziříčí, moldanubikum. – Acta Mus. Morav., Sci. Geol., 102, 1–2, 109–117.

JAROŠ, Z., 1930: Novinky v mineralogii západní Moravy v posledním desítiletí. – Od Horácka k Podyjí, 7, 65–81.

KOKTA, J., 1935: Rutil od Dobré Vody u Velkého Meziříčí. Příspěvky k mineralogii země Moravskoslezské. – Spisy přírod. fakulty Masaryk. Univ., č. 201, 10–11.