Pyrop

 

krystal granat

Pyrop se vyskytuje nejčastěji v magmatických a metamorfovaných horninách, méně častý je jeho výskyt  v pegmatitech. Naopak častější výskyt pyropů v rozsypech. Pyrop je typickým granátem „granátických peridotitů“ i jejich metamorfovaných ekvivalentů. Bývá obsažen také v pyroxenitech. Zvláště charakteristický je pro kimberlity, takže je průvodcem diamantu na primárních i aluviálních ložiskách. V peridotitech, pyroxenitech a kimberlitech obsahuje obvykle cca 70 % pyropové složky. Pyrop se vyskytuje převážně ve společenství olivínu, serpentinu a pyroxenu (Havelka 2005). Hlavními lokalitami výskytu pyropu v České republice jsou severozápadní Čechy.

Pyropy Českého středohoří

Pyroponosná oblast Českého středohoří, ve které se nachází jak primární, tak sekundární výskyty, má rozlohu přibližně 70 km2. Tato oblast zahrnuje katastr obcí Koštice, Třtěno, Libčeves, Měrunice, Šepetely, Staré, Dřemčice, Chrášťany, Podsedice, Dlažkovice, Třebívlice, Úpohlavy, Chotěšov v oblasti Třebenic a řadu potoků a potůčků.  Tato oblast je tvořena tzv. primárními a sekundárními ložisky. Sýkora (1952) píše, že primární ložiska jsou místa původů pyropů a sekundární ložiska jsou erodovaná a následně přemístěná primární ložiska, v tomto případě uložená do štěrkopísků. Nejrozšířenější jsou v této oblasti sedimenty svrchní křídy. Obecně je tato oblast tvořená hlavně rulami, migmatity,  granulity, zvláště pak peridotity a lherzolity s vysokým obsahem pyropů (Turnovec a Blüml 1981). Tyto relativně hojné pyroponosné horniny se tektonicky nachází v relativně mělké, podpovrchové poloze a jsou přikryty mezozoickými sedimenty, které mají funkci nejvyšší vrstvy (Seifert a Vrána 2005). Velmi důležitou událostí v geologii Českého středohoří pro pyropy jsou efuze magmat terciérního stáří, kdy byla tvořena hlavně mafickými a ultramafickými horninami a vše bylo doprovázeno pyroklastiky v diatrémách. Zdrojem pyropů jsou ultramafické horniny, které byly vyzdvihnuty v rámci těchto procesů a vyskytují se ve formě komínových brekcií s xenolity. Tyto komínové brekcie jsou velmi hojné v diatrémách (např. Linhorka), které vznikly během terciéru. Brekcie se skládají hlavně z úlomků křídových hornin ve formě slínovců a jílů, které byly následně žárem metamorfovány až na porcelanity. Dále je v brekciích obsažen bazalt, který je rozvětralý s úlomky pískovce, zuhelnatělého dřeva, rul, granulitů, pegmatitů a hadců (Sýkora 1952). Díky následnému zvětrávání ultramafických hornin v průběhu kvartéru se pyropy dostaly do kvartérních vrstev, které mají většinou formu deluvio-fluviálních sedimentů. Tyto sedimenty jsou sekundárním a nejdůležitějším zpracovatelným ložiskem. Rozsáhlé nánosy pyropových štěrků se vyskytují v proměnlivé mocnosti a jejich složení je velmi různorodé. Hlavní součástí těchto štěrků jsou valouny bazaltů, které se zde vykytuje v různých velikostech a v různém ohlazení (Sýkora 1952). Zbytek pyropových štěrků tvoří již zmíněné horniny obsažené v brekciích primárního ložiska. Nejvíce se však české granáty vyskytují ve štěrcích na mírných svazích Českého středohoří. Čím blíže je k levému břehu řeky Ohře, tím více jsou štěrky plošně rozplavovány a tím i ředěny, navíc jsou na řadě míst překryty spraší. Na pravém břehu Ohře pyropy již nenalezneme (JAKOUBĚOVÁ, 1997).

pyrop podsedlice 003 web

pyrop 001

                                                                                       ( Pyropy cca 4-2 mm)

Pyropy Podkrkonoší

Další velmi důležitou součástí jsou naleziště v Podkrkonoší, která jsou v mnohých ohledech záhadou ohledně jejich primární pyroponosné horniny. Podkrkonoší patří mezi důležité oblasti s momentálně aktivní těžbou v České republice (Pálenský a kol. 2011). V historii však bylo považováno za nějak vydatný zdroj, což je patrné ze sporadických zpráv většinou z 19. století, které zmiňují občasné nálezy při silničních pracích či na polích po dešti (Tuček 2000). V Podkrkonoší se v lokalitě Dolní Olešnice momentálně těží kvartérní aluvia s vysokou koncentrací pyropu v podorničních vrstvách. Ložiska pyropu v Podkrkonoší lze zhruba shrnout do pásu, který je 25 km široký a 80 km dlouhý a rozprostírá se mezi Dvorem Králové nad Labem a Mnichovým Hradištěm. Mezi nejvýznamnější naleziště pyropů v Podkrkonoší patří již zmíněná Dolní Olešnice, ale také Dvůr Králové nad Labem, Nová Paka, Horka, Jičín, Mnichovo Hradiště a další (Tuček 2000).

krk pyrope 01web

Pravděpodobně nejdůležitějším obdobím pro ložiska pyropů v Podkrkonoší byl neogén. Neogenní vulkanismus velmi pravděpodobně stojí za pyroponosnými horninami, které byly vyzdvihnuty v rámci vulkanických procesů. Tyto procesy můžou být charakterizovány jičínským vulkanickým polem, které se rozprostírá na území mezi Železným Brodem, Turnovem, Mnichovým Hradištěm, Jičínem, Lázněmi Bělohrad, Novou Pakou a Lomnicí nad Popelkou. Neovulkanická tělesa, s výjimkou některých výskytů v oblasti Kozákova, mají charakter izolovaných těles olivinických bazaltoidů. Tělesa, která jsou převážně tvořena vulkanoklastickými horninami, se dříve považovala za intruzivní komínové brekcie, které byly z geologického hlediska velmi podobné komínovým brekciím v Českém středohoří. Subvulkanické brekcie jsou však spíše důkazem vývoje drobnějších struskových a tufových kuželů, které interagovaly s okolím v době aktivity (Cajz a kol. 2009). S pyroponosnými náplavy se v oblasti severovýchodních Čech setkáváme na Jizerské louce, u Rovenska pod Troskami, Železnice, Semil, Nové Paky, Hostinného a Dvora Králové (SÝKORA, 1952). Podle JAKOUBĚOVÉ (1997) se pyropy vyskytují i na dalších lokalitách severovýchodních Čech, jako jsou Lomnice nad Popelkou, Mnichovo Hradiště, Vrchlabí, Turnov, Borovnice, Olešnice, Trutnov a na Jičínsku u Bradlecké Lhoty. Právě z Jičínska jsou pyropy nejvíce známy. Jakouběová informuje ve výše uvedené práci rovněž o nálezu úlomku permského pískovce s pyropy od Kartouz severovýchodně od Jičína. Druhou těžební lokalitou pyropu v ČR je Dolní Olešnice u Trutnova. Zde těžba probíhá od roku 2019. 

pyrop 3

Pyropy Kolínska

Jednou z dalších významných oblastí historické těžby pyropů je Kolínsko. Pyropy z místních lokalit jsou obsaženy v granátických peridotitech, které se nejčastěji vyskytují v gföhlské jednotce moldanubické zóny a v kutnohorském krystaliniku. Tyto granátické peridotity, ze kterých se zvětrávacími procesy uvolňovaly pyropy, se v kutnohorském krystaliniku vyskytují hlavně ve formě menších těles v alochtonní pozici a jsou to tektonicky implantované vrstvy v metamorfní skladbě hornin kutnohorského krystalinika. Tato oblast je z veliké části pokryta kvartérními sedimenty a z části i českou horninami české křídové pánve. Výchozy granátických peridotitů můžeme vidět hlavně v menších říčních údolích, kde se toky zařezávají do terénu a odhalují vrstvy překryté právě kvartérními sedimenty. Pyropy se zde těžily právě z kvartérních sedimentů, které vykazují nejvyšší obsahy pyropů a jen malá část je recyklována z bazálních sedimentů (Vrána 2008). Přítomnost granátů v náplavech potoků souvisí nejen s výskytem granátických peridotitů, ale také s výskytem eklogitů, granulitů, ortorul, menších pegmatitických těles a svorů. S ohledem na erozi z těchto zdrojových oblastí lze i teoreticky vyvodit, že složení koncentrátů těžkých minerálů, může být poměrně pestré. „Při orientačním průzkumu provedeném v roce 2000 byly separovány tyto těžké minerály: amfibol, chlorit, ilmenit, kyanit, goethit (limonit), magnetit, monazit, muskovit, picotit, pyroxen, staurolit zirkon a anatas.“ (Běhal a Běhal 2002).

kolin pyrop web

Běhal a Běhal (2002) uvádějí, že z dalších minerálů se zde našel almandin, který pravděpodobně pochází ze svorů, ačkoli izometrická zrna, která nepřesahují velikost 2 mm, jsou pravděpodobně z granulitů. Dále byl nalezen rutil, který má většinou formy krátce sloupcovitých až raritně kolenovitě srostlých krystalů o velikostech okolo 15 mm. Sloupcovitým minerálem je zde i turmalín, který se nalézá v zaoblených nebo sloupkovitých formách. Zaoblené turmalíny prošly nejpravděpodobněji křídovou sedimentací na rozdíl od sloupkovitých dravitů. Také je zajímavostí, že i v neveliké koncentraci se zde šlichovou prospekcí zjistilo zlato, které má hrudkovitý tvar a nepřesahuje velikost 0,5 mm.

Pyropy západních Čech

Západní Čechy nejsou na pyrop bohaté. Nacházejí se v pruhu tvořeném hadci, který začíná asi 5 km ssv. od Mariánských Lázní a pokračuje v délce zhruba 7 km k Bečovu nad Teplou. Pyropy jsou velmi jemnozrnné a vyskytují se zde pouze v malém množství (JAKOUBĚOVÁ, 1997).

ml pyrope 01

Pyropy v okolí Blanenského Lesa

V jižních Čechách se pyropy nacházejí v hadci, který je součástí granulitového tělesa rozléhajícího se severně od Českého Krumlova směrem ke Křemži. V této oblasti se nachází několik nalezišť pyropů. Nejznámější z nich jsou Holubovský mlýn (výchozy v zářezu polní cesty při levém břehu Brložského potoka), Brloh a Vrábče (JAKOUBĚOVÁ, 1997).

Jc pyrop web 2

Jm pyrop web 2

Pyropy na Moravě

Na Moravě se s pyropem setkáme v hadcových tělesech nacházejících se mezi Velkým Meziříčím a Tišnovem či v hadcových tělesech mezi Náměští nad Oslavou, Moravským Krumlovem a Jevišovicemi. Nejhezčí moravské pyropy pocházejí od Skleného nad Oslavou, z dalších zajímavých lokalit lze uvést např. Drahonín u Tišnova, Střítěž (JAKOUBĚOVÁ, 1997).

pyrop 2

Charakteristické pro všechny tyto výskyty je, že pyropy zarostlé v hadci jako zrna jsou pravidelně vroubeny vláknitým lemem označovaným jako kelyfit. Tyto kelyfitové obruby dobře vynikají i na vybroušených předmětech. Kelyfit vzniká kolem granátů jako reakční obruba vzájemným chemickým působením pyropu a okolní horniny. Zjistilo se, že se skládá z množství drobných, radiálně paprskovitě vláknitých a jehličkovitých nerostů zejména ze skupiny amfibolu (tremolit -  antohophylit). Kelyfity vlastně představují ochranný obal granátu, kterým je granát chráněn před úplným rozložením, nicméně zhoršují šperkařskou a gemologickou kvalitu samotných kamenů (Klečák, Holásek 1972).

IMG 20230806 132411

pyrop

PYROP 10

PYROP 11

PYROP STRITEZ VYCHOZ 2020

                                           Výchoz balvanité suti serpentinitů s pyropy  (stav 2020)

V letech 2020-2022 došlo k částečné devastaci lokality, při těžbě a zpracování kalamitních smrkových porostů.  V oblasti došlo silnému zanesení výchozů serpentinitů okolními rulovými sutěmi a hlínami při těžbě dřeva.

 

Zdroj:

BERNARD, J. H.; ROST, R. a kol. (1992): Encyklopedický přehled minerálů. Praha: Academia, 701 s.

BĚHAL, Z. a kol. (2001): Historická naleziště českého granátu na Kolínsku. Minerál: Svět nerostů a drahých kamenů. roč 9, č. 3, 180-184.

BOUŠKA, V.; TURNOVEC, I. (1996): Mineralogický symbol Čech – český granát. Drahokam Turnov.

BOUŠKA, V.; KOUŘIMSKÝ, J.(1976): Drahé kameny kolem nás, SPN Praha 1976.

HANUS, R. (2019) : Český granát, Granit Praha, 168s.

HAVELKA, J. (2005): Ložisková geologie a typy nerostných surovin v ČR. 2. vyd. Ostrava, VŠB 2005, 142 s.

JAKOUBĚOVÁ, V. (1997): Granát pyrop. In: Sborník ze semináře pořádaného OMČR Turnov v roce 1997. Turnov: Okresní muzeum Českého ráje, 75 s.

KLEČÁK, J., HOLÁSEK, O. (1972): Český granát. Ústí nad Labem, Severočeské nakladatelství 1972, 224 s.

KONTA, J. (1973): Kvantitativní systém reziduálních hornin, sedimentů a vulkanoklastických usazenin. Praha: Universita Karlova, 375 s.

KOPECKÝ, L., SATTRAN, V. (1962): Ke genezi pyropu v Českém středohoří. Věstník ÚÚG 37, 269-283.

KOHLOVÁ, J., (2012): Český granát, BP. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra biologie. 63l., 18l.

ŘEHOŘ, M. (2001): Perspektivní lokality pyropu v severozápadních Čechách. Minerál: Svět nerostů a drahých kamenů. roč 9, č. 3, 174-180.

SÝKORA, L. (1952): Ložiska pyropů v Českém středohoří. Praha: Přírodovědecké vydavatelství, 24 s.