Nález štípané industrie z jeskyně Hvozdecká hora
Geologická charakteristika:
Geomorfologické podzemní krasové formy ve vápencích a travertinech v paleozoiku Drahanské vrchoviny. Území je zdrojem četných paleontologických nálezů. Bradlo devonských vápenců vyčnívá z okolního území, které je tvořeno nadložními kulmskými břidlicemi a drobami. Jedná se o rozsáhlé území typicky vyvinutého krasu, ve kterém se vyskytují ponory, závrty, škrapy, skalní brána, propast i rozsáhlá jeskynní soustava. Podzemní systém Javoříčských jeskyní vytváří komplikovaný komplex chodeb, dómů a propastí. Byly vytvořeny v ostrůvku devonských vápenců, na jejichž vývoji se podílel potok Špraněk.
Území leží převážně na světle šedých vilémovických vápencích, okrajově vystupují tmavě šedé vápence hádsko-říčské a křemité břidlice se silicity. Všechny tyto horniny jsou devonského stáří, křemité břidlice ponikevského souvrství přesahují do spodního karbonu - tournai. V zářezu občasného toku byly zachyceny vápencové brekcie s karbonátovým a železitým tmelem. Z kvartérních sedimentů najdeme hlinito-kamenité svahoviny.
Situace na lokalitě:
Jeskyně se nachází v severním svahu vápencového vrchu Horka (též Hora nebo Hvozdecká hora), jižně od samoty Na Skalce, v malém vápencovém lomu na okraji lesa. Do literatury ji uvedl poprvé Blekta (1931), ovšem beze jména. Udává objevení jeskyně v roce 1920 při těžbě v lomu. Jméno jeskyně zmiňuje patrně poprvé Loučková-Michovská (1961). V ústním podání se zmiňuje i jméno Taramka, což ale spíše souvisí s pojmenováním rezervace Taramka, v níž Horka leží. Samotný vrch Taramka je o něco severněji.
Vchod do jeskyně a vstupní chodba jsou založeny na výrazné puklině, proto v této části jeskyně je strop tvořen spíše volnými vápencovými bloky, sutí a hlínami. V zadní části je menší síňka, z níž se rozbíhají tři zřetelná pokračování. Ve východním směru stoupá chodbička stupňovitě vzhůru a končí komínky. Těmi do chodby patrně přišly jílovité náplavy, které tvoří nyní její dno. Jižní pokračování je ukončení síňky jen zdánlivé, liščí nora a zřetelné vyklízení sedimentů směrem dolů a vpřed jasně ukazuje, že i zde bude pokračování. K západu pak klesá chodbička dolů a láme se rovněž k jihu. Má sice volný profil, avšak její kalibr zabraňuje proniknutí vpřed.
Krápníková výzdoba jeskyně, kterou zmiňuje Blekta (1931), se nezachovala. Loučková- Michovská (1961) považovala jeskyni za svahovou, což dokládala sedimentací z V chodby. Vzhledem k vyklízení sedimentů v koncové síňce, jakož i z jejich zcela odlišného charakteru, bylo by možno také usuzovat, že jeskyně mohla mít vývěrovou funkci, mohla být vytvořena paleotokem Ponikevského potoka, který vytváří ve východní údolní stráni svého údolí zřetelně rozsáhlejší jeskynní systém a mohl tedy v minulosti vyúsťovat zde, místo dnešního vývěru mj. v Andělíčce. Do roku 2002 zde probíhaly sondážní výkopové práce vedené ČSS ZO 7-09 Estavela. Sondážní práce vedly dne 25. 11. 1999 k objevu pokračování jeskyně k jihu chodbičkou, která se po 2.5m lomí k východu v neprůlezné puklině. Novým objevem, uskutečněným při dokončování mapy jeskyně v roce 2000, byla tzv. Komínová chodbička, spojující severní kout Východní síně s komínem ve Vstupní chodbě. Tato chodbička o délce 5m unikla předchozím badatelům a v žádné mapě nebyla dosud zanesena. Jejím objevem délka jeskyně dosáhla 31.5m. V současnosti provádí výzkumné práce ČSS ZO 7-14 Ludmírov – Štymberk.
A z redeponovaného odtěženého materiálu z toho průzkumu pochází níže popisované nálezy štípané industrie.
Nálezové okolnosti:
V roce 2020 dostal autor této práce možnost průzkumu redeponovaného jeskynního sedimentu z výše uvedené lokality, původní záměrem bylo vyhodnotit osteologický material bohatý na pozůstatky jeskyní fauny a to hlavně jedinců Medvěda jeskynního (Ursus spelaeus) nebo jeho předchůdce Ursus deningeri.
Jedná se o materiál druhově chudý co do počtu zvířecích druhů, ze kterých nalezené kosti pocházejí. Přesné časové náležitosti ukládání materiálu pravděpodobně nelze určit, z důvodu promíchání sedimentačního sledu při jeho těžbě a ukládání.
Materiál je dobře fosilizovány a proto je usuzováno na pleistocenní stáří. Při rozplavování materiálu autor nalezl, soubor několika podezřelých kamenných artefaktů. Artefakty jsou silně patinované, to dokládá zařazení nástrojů spíše do období paleolitického než do mladších období (mezolit, neolit). Na obrázku č. 1 je nastroj silně patinovaný, u tohoto artefaktu neznáme původ silicitové suroviny, z tohoto materiálu jsou dva nálezy ŠI.
Druhý artefakt je tvořen silicitem typ “Olomoučany“ jedná se o silicitový „nůž“. Zdroj toho to materiálu se nachází cca 60km jihozápadě od místa nálezu.
Podle materiálu a zpracování a podle podobnosti z jinými nálezy ŠI je usuzováno na středodobou paleolitickou industrii (období IUP, Szeletien, Aurignacien), tedy období před cca 40 000 lety.
Jelikož v tomto období dochází k překrývání populací Homo Neanderthalensis a Homo Sapiens, nelze jednoznačně přiřadit tato industrie jednotlivé vývojové větvi druhu Homo.
Závěr:
V této práci se autor zaobírá nálezem štípané industrie v oblasti Konicko-Mladečského krasu v Jeskyni na Hvozdecké hoře. Co však tento nález ukázal? Nález nabízí možnost transferu surovin či nástrojů z jižních oblasti Moravského Krasu (Jeskyně Pekárna, Výpustek), rohovec typ „Olomoučany“, již v období počátku mladšího paleolitu.
Literatura:
BLEKTA, J. (1930–1931). Kras mezi Konicí a Litovlí. Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově. Roč. XXII, s. 1–48. LOUČKOVÁ–MICHOVSKÁ, J. (1963) : Jeskyně Javoříčko. Československý kras, sv. 14, s. 43-92.
MLEJNEK, O. (2015) : Paleolit východních svahů Drahanské vrchoviny, Masarykova univerzita, 171, Edice: Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque (18.), ISBN: 978-80-210-7818-5
NERUDOVÁ, Z. (2004): Způsoby dokumentace kamenné štípané industrie. Studia minora facultatis philosophicae universitatis brunensis, m 8-9.2003-2004
OTAVA J. in MÜLLER V. ed. (2000): Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1:50 000, list 24-21 Jevíčko ČGS Praha.
Z internetu:
Databáze významných geologických lokalit: 1715 [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [cit. 2023-03-02]. Dostupné z: http:// lokality.geology.cz/1715.
http://www.stymberk.wz.cz/jeskyne/hora.php?MENU0=1&MENU1=5&LEVEL=1& http:// http://estavela.cz/#! /portfolio
