Krater Ries .... Suevit

 Exkurze do míst , odkud k nám přiletěli vltavíny...

                                                                                      Hrad Harburg

Poloha lomů Aumühle a Seelbronn vzhledem k vnitřnímu prstenci a "tektonickému" okraji kráteru Ries. Lom Otting je zobrazen pro srovnání s Bringemeierem (1994).

Rozložení výskytů suevitu (žlutě) je rovněž znázorněno (podle Hüttnera a Schmidt-Kalera, 1999).

Vznik kráteru Ries

Před 15 miliony let se k Zemi řítilo kosmické těleso (asteroid) o velikosti cca 1 km, doprovázené družicí o velikosti 150 m (1). Obě tělesa narazila do Albské plošiny rychlostí více než 70 000 km/h a vytvořila dva krátery o průměru 25 km a 4 km: Nördlinger Ries a Steinheimer Becken.

V místě dopadu vzniká tlak několika milionů barů a teplota více než 20 000˚C (2). Asteroid a některé zasažené horniny se vypaří a roztaví. Tlaková fronta (rázová vlna) se nadzvukovou rychlostí prohání níže položenými horninami (3), mění je a vede ke vzniku vysokotlakých minerálů, jako je coesit, stishovit a diamant. V prvních sekundách po dopadu vzniká kráterová dutina, která dosahuje hloubky 4,5 km (4). Vyvržené horninové masy vytvářejí uzavřenou ejekční pokrývku (barevné úlomky), která dosahuje do vzdálenosti 50 km. Současně nad kráterem vystřeluje do vysoké atmosféry pyroklastický mrak. Hluboký kráter existuje pouze několik sekund. Dno kráteru, v němž jsou obnaženy krystalické horniny podloží, se v jeho nitru vyboulí (5). Současně se ze strmého okraje kráteru sesouvají horniny a zvětšují kráter, takže původní okraj kráteru je stále nezřetelnější. Kráter se propadá a stává se mělčím. Po několika minutách se veškerý pohyb horniny zastaví. Pyroklastický mrak se zhroutí a v kráteru a v izolovaných oblastech mimo kráter se ukládá jako několik desítek až stovek metrů silná horká horninová vrstva - tzv. suevit (6).

                                                                       Suevitový lom u obce Seelbronn

                                                                                         Suevit in situ

Při vzniku kráteru došlo k roztříštění hornin (vznik brekcií), jejímu vyvržení a uložení mimo kráter v podobě chaotické směsi úlomků. Protože tyto úlomky pocházejí z různých horninových útvarů, které mají různé barvy, vypadají masy úlomků barevně. Odtud název "Bunte Breccia" - pestrobarevná brekcie.

Poměr úlomků hornin v pestrých sutích, které pocházejí ze skalních útvarů dna kráteru v různých hloubkách, se v jednotlivých místech značně liší, stejně jako jejich zrnitost, která se pohybuje od jemného prachu až po kilometrové bloky. Z největších hloubek pocházejí šedé až načervenalé úlomky krystalického podloží (žuly, ruly, amfibolity). Úlomky hornin ze svrchního triasu (Feuerletten, Burgsandstein) dodávají suťovým masám načervenalou a bílošedou barvu. Spolu s různými horninami z jury (černošedé jílovce, béžové železité pískovce, světlé vápence) a písky z období raných třetihor vytvářejí živou hru barev. Namáhání hornin v důsledku vysokých tlaků a teplot je podstatně nižší než u suevitu, který se ukládal jako "horká" vrstva na "studené" masy Pestré Brekcie.

Suevit

Kosmická katastrofa vytvořila novou horninu: suevit (z latinského suevia = švábsko). Suevit je úlomková hornina (brekcie), která se skládá převážně z úlomků žul a rul a úlomků roztavených bazických hornin. Suevit vznikl při zhroucení pyroklastického mraku nad kráterem.

Horniny v suevitu vykazují velmi rozdílné stupně tlakového a teplotního namáhání ("metamorfismus rázové vlny"). Zvláštností suevitu jsou "skleněné bomby" (tzv. Flädle), které představují zcela roztavené podloží. Záhada vzniku kráterů byla vyřešena v roce 1960 zkoumáním suevitu. V suevitu byly objeveny vysokotlaké varianty křemene, minerály coesit a stishovit a diamant, které jsou typické pro impaktní horniny. Tyto vysokotlaké minerály jsou považovány za "otisky prstů" kosmického tělesa. Termín suevit se nyní používá pro odpovídající horniny ve všech impaktních kráterech na Zemi i na Měsíci.

Zdroj:

Bringemeier, D., 1994, Petrofabric examination of the main suevite of the Otting Quarry, Nördlinger Ries: Germany: Meteoritics & Planetary Science, v. 29, p. 417–422.

Hüttner, R., and Schmidt-Kaler, H., 1999, Geologische Karte 1:50,000 Ries mit Kurzerläuterungen auf der Rückseite: Bayerisches Geologisches Landesamt, scale 1:50,000, 1 sheet

Stöffler, Dieter & Offler, € & Artemieva, Natalia & Unnemann, Kai & Reimold, Wolf & Jacob, Juliane & Hansen, Birgit & Summerson, Iona. (2013). Invited Review Ries crater and suevite revisited—Observations and modeling Part I: Observations. Meteoritics & planetary science. 48. 515-589. 10.1111/maps.12086.